Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3335/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Ladou Kosánovou, advokátkou se sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022 č. j. -5556, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jeho práva dle , a dle d (dále jen "") a práva vlastnit majetek dle y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016 sp. zn. bylo v trestní věci nyní již odsouzeného stěžovatele mj. rozhodnuto tak, že se rozhodnutí o návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření ve formě zabrání věcí podle § 230 odst. 2 trestního řádu vyhrazuje k rozhodnutí soudu prvního stupně ve veřejném zasedání. Následně Městský soud v Praze, po delší časové prodlevě, usnesením ze dne 18. 7. 2022 č. j. -5524 rozhodl mj. výrokem II. podle § 80 odst. 1 trestního řádu o vrácení věci stěžovateli, tj. o vydání osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia Tour bílé barvy RZ: XXX a o vydání svazku klíčů, který obsahoval 1 ks klíče od výše označeného osobního motorového vozidla a 1 ks klíče od defendlocku (dále jen "movitý majetek"). Vrchní soud v Praze na základě podnětu stížnosti státního zástupce výrok II. usnesení Městského soudu v Praze zrušil a rozhodl o zabrání movitého majetku stěžovatele dle .

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že již v přípravném řízení bylo nezákonně rozhodnuto usnesením policejního orgánu o zajištění movitého majetku, který měl být nabyt z trestné činnosti. Stěžovatel namítá, že movitý majetek nabyl a do svého vlastnictví získal k datu kupní smlouvy ze dne 12. 3. 2013, tj. před spácháním zločinu loupeže dne 14. 3. 2013, za který byl uznán vinným a odsouzen.

4. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti trestních soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. , , y). Nepřísluší mu tedy přehodnocovat skutkové a právní závěry trestních soudů, a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejedná-li se o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti trestních soudů je však Ústavní soud oprávněn zasáhnout, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (srov. např. nález ve věci

sp. zn.

). Takový postup v dané věci však Ústavní soud neshledal.

5. Jak je z obsahu napadeného usnesení vrchního soudu zřejmé, jmenovaný soud se podmínkami pro zabrání movitého majetku zabýval a shledal předloženou kupní smlouvu za antidatovanou. Své rozhodnutí opřel o záznam telekomunikačního provozu ze dne 14. 3. 2013 a výpověď spolupachatele. Úvahy vrchního soudu jsou podle Ústavního soudu přesvědčivé, jasné a logické a jeho závěru nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Svůj postup řádně odůvodnil a jeho rozhodnutí nelze označit jako svévolné, neboť je výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti.

6. Argumentace stěžovatele y není důvodná, neboť vlastnickému právu k majetku, který byl získán trestnou činností, nelze poskytnout ústavněprávní ochranu.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2023

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu