Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3299/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jana Petera, sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2022 č. j. -230 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. listopadu 2021 č. j. -207, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Ing. Jiřího Filippi, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností (doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 12. 2022) podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu). Vzhledem k jeho déletrvající nemoci stěžovatel přislíbil, že ústavní stížnost odůvodní do čtrnácti dnů.

2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že stěžovatel se žalobou u Okresního soudu v Trutnově (dále jen "okresní soud") domáhal po vedlejším účastníkovi úhrady odměny za poskytnutou právní pomoc ve výši 269 949 Kč s příslušenstvím. Okresní soud rozsudkem ze dne 21. 4. 2021 č. j. -162 žalobu zamítl a stěžovateli uložil povinnost nahradit náklady řízení vedlejšímu účastníkovi v částce 107 223 Kč a státu v částce 2 565 Kč. Zamítnutí žaloby odůvodnil okresní soud nedostatkem pasivní věcné legitimace vedlejšího účastníka.

3. Na základě podaného odvolání Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 26 849 Kč.

4. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl a stěžovateli uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 680 Kč.

II.

Stěžovatelova argumentace

5. Stěžovatel polemizuje se zjištěním obecných soudů, že dohoda o plné moci byla uzavřena mezi ním a obchodní společností Lesní společnost Ledeč nad Sázavou, a. s., kterou zastupoval svědek Ing. Tláskal. Připomíná, že v řízení před oběma soudy namítal, že svědek Ing. Tláskal není věrohodný, že nebyl oprávněn samostatně jednat jménem uvedené obchodní společnosti. K jeho tvrzení, že byl ústně pověřen vedlejším účastníkem k uzavření příkazní smlouvy namítal, že takové zmocnění musí být podle (sc. , , ve znění pozdějších předpisů), písemné, neboť nejde o určitý právní úkon. K tvrzení svědka, že byl stěžovatel pověřen při řízení před soudem pouze k vybraným úkonům, stěžovatel odkazoval na rozpor se zákonem. Dále stěžovatel poukazoval na skutečnost, že obsahemy, označené jako plná moc, je samotná dohoda o plné moci. Otázka posouzení významu obsahuy pro vznik právního vztahu je podle něj problematikou hmotného práva, a skutečnost, že soudy o významu obsahu plné moci rozhodly v rozporu s ustálenou soudní praxí, byla důvodem k podání dovolání. Nejvyšší soud sice konstatoval, že stěžovatel na tento rozpor v rozhodování soudů poukázal, nijak ho však neřešil.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel jako advokát nemusí být zastoupen jiným advokátem (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. (ST 42/79 SbNU 637). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d)y je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody.

8. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost obsahově i argumentačně plně shodnou s ústavní stížností ve věci vedené pod

sp. zn.

(pozn. avizovaný příslib bližšího odůvodnění ústavní stížnosti do čtrnácti dnů stěžovatel nesplnil). Tato ústavní stížnost byla usnesením ze dne 29. 9. 2022

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, přičemž v jeho odůvodnění (bod 6. až 8.) se Ústavní soud vypořádal s argumentací stěžovatele totožnou s argumentací zařazenou do nyní posuzované stížnosti. Proto Ústavní soud na něj odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (viz např. usnesení ze dne 15. 5. 2012

sp. zn.

, ze dne 21. 7. 2015

sp. zn.

a další).

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2023

Jan Filip v. r.

předseda senátu