Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1971/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Renaty Abtové, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022 č. j. -85 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 1. 2022 č. j. -61, spojené s návrhem na zrušení a 2 a , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " "), právo na náhradu škody způsobené nesprávným výkonem veřejné moci zaručené y a právo na ochranu vlastnictví zaručené y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí, stěžovatelka se po žalované České republice domáhala přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení. Dne 7. 10. 2021 jí bylo žalovanou přiznáno 46 750 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 shledal zadostiučinění ve výši 46 750 Kč přiměřeným a rozsudkem ze dne 24. 1. 2022 č. j. -61, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 2. 2022, č. j. -66, rozhodl tak, že žalovaná Česká republika je povinna zaplatit stěžovatelce úrok z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky 46 750 Kč od 13. 9. 2021 do 8. 10. 2021 (výrok I.), ve zbytku žalobu stěžovatelky zamítl (výrok II.) a přiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč (výrok III.). Výrokem o náhradě nákladů řízení nalézací soud přiznal stěžovatelce náhradu za zaplacený soudní poplatek a za 5 úkonů právní služby a 5 režijních paušálů.

3. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek nalézacího soudu změnil v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) tak, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovatelce částku 8 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 11. 9. 2021 do zaplacení. Výrok o náhradě nákladů řízení změnil tak, že výše nákladů činí 28 922,50 Kč. Ve zbytku rozsudek nalézacího soudu potvrdil a přiznal stěžovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění za způsobenou újmu činí 55 250 Kč. Po odpočtu již odškodněné částky 46 750 Kč, náleží stěžovatelce částka 8 500 Kč. K úrokům z prodlení konstatoval, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení dal odvolací soud stěžovatelce za pravdu, že předžalobní uplatnění nároku naplňuje podobný účel jako předžalobní výzva, a není proto možné jej honorovat podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ).

4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

5. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy jí nepřiznaly náhradu nákladů za úkon uplatnění nároku na náhradu škody. Má za to, že při posuzování úkonu podle je třeba odlišovat, zda došlo k uspokojení nároku bez podání žaloby či nikoli. V posuzovaném případě mělo být uplatnění nároku posouzeno jako předžalobní výzva. K návrhu na zrušení v záhlaví uvedených částí stěžovatelka uvádí, že šestiměsíční lhůta k uplatnění nároku je nepřiměřeně krátká.

6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

8. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

9. Závěry obecných soudů týkající se výše přiznaného přiměřeného zadostiučinění a příslušného úroku z prodlení Ústavní soud považuje za udržitelné. Stěžovatelka ostatně v ústavní stížnosti nenabízí žádnou argumentaci, která by tyto závěry zpochybnila. Ve vztahu k nákladům řízení Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud již napadeným rozhodnutím stěžovatelčině námitce týkající se předžalobního uplatnění nároku vyhověl a náklady řízení o tento úkon zvýšil. Stěžovatelčina ústavní stížnost je proto v tomto ohledu bezpředmětná. Ve zbytku Ústavní soud posoudil přiznané náklady řízení v duchu své judikatury rezervovaně a dospěl k závěru, že v posuzované věci nedošlo k extrémnímu vykročení ze zákonem stanovených pravidel či k svévolné interpretaci, resp. aplikaci zákona ze strany obecných soudů.

10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že dotčená základní práva stěžovatelky napadeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. K návrhu stěžovatelky na zrušení napadené části právního předpisu Ústavní soud konstatuje, že tento má pouze akcesorickou povahu, a proto sdílí osud ústavní stížnosti, jak plyne z (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2013).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu