Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2485/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Luboše Marečka, zastoupeného JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem Masarykova 1120/43, Ústí nad Labem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022 č. j. -675 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2021 č. j. -611, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal určení, že žalovaná Česká republika je vlastníkem pozemků parc. č. X1, parc. č. X2, parc. č. X3, parc. č. X4, vše v k. ú. Lipová pod Blanskem, obec Ch. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2. 7. 2020 č. j. -547 určil, že žalovaná je vlastníkem předmětných pozemků. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že žalobu zamítl a stanovil stěžovateli povinnost uhradit žalované náklady řízení před soudy obou instancí. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti závěrům obecných soudů týkajících se určení vlastníka výše označených pozemků. Uvádí, že v jiném řízení před Městským soudem v Praze, vedeném pod sp. zn. , bylo pravomocně rozhodnuto, že Pozemkový fond České republiky není vlastníkem předmětných pozemků, neboť byl jejich pouhým správcem a vlastníkem je Česká republika. Stěžovatel upozorňuje, že podle judikatury Ústavního soudu je třeba odlišovat situace, kdy stát jedná v rámci výkonu státní moci a kdy v rámci soukromoprávních vztahů. Má za to, že Pozemkový fond České republiky nikdy nemohl vystupovat jako organizační složka státu a na stěžovatele platně převést předmětné pozemky. Nesouhlasí se závěry obecných soudů, že se jednalo o pouhé pochybení v označení smluvních stran, které neznamená neplatnost smlouvy. Dále stěžovatel namítá, že v napadených rozhodnutích nebylo řešeno, zda se v případě jednání Pozemkového fondu České republiky za Českou republiku jednalo o zastoupení přímé či nepřímé. Závěrem stěžovatel uvádí, že obecné soudy při svém rozhodování nezohlednily hledisko spravedlnosti.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s právními a skutkovými závěry obecných soudů, kterou vedl již v předchozím řízení. Všechny stěžovatelovy námitky však již byly vypořádány v předchozích rozhodnutích, přičemž Ústavní soud závěry obecných soudů shledává udržitelnými. Na ústavní rovině Ústavní soud žádné pochybení neshledal.

9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že dotčená základní práva stěžovatele napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu