Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2707/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti V. B., zastoupeného Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem Sladkovského 2059, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2022, č. j. -331, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2021, č. j. -315 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. března 2021, č. j. -284, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, resp. práva na spravedlivý proces a soudní ochranu podle , a 3 a v d (dále jen " "), a práva na osobní svobodu podle , 2 a 6, a 2 a y.

2. Stěžovatel byl v minulosti (dne 12. 4. 2018) přijat k hospitalizaci do Psychiatrické nemocnice Kosmonosy. Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. 4. 2018, č. j. -5, bylo proto zahájeno řízení o vyslovení přípustnosti stěžovatele k převzetí do u zdravotní péče. Podle protokolu sepsaného vyšší soudní úřednicí byl stěžovatel přijat dne 12. 4. 2018 k první hospitalizaci do psychiatrické nemocnice na doporučení psychiatrické ambulance MUDr. Volné, a to pro vážnou dekompenzaci paranoidní poruchy osobnosti s příznaky deprese. Duševní stav (deprese a paranoia) se zhoršoval po smrti manželky a stěžovatel byl nebezpečný sobě i svému okolí. Následně bylo rozhodnutím daného soudu ze dne 16. 4. 2018, č. j. -9 rozhodnuto, že k převzetí stěžovatele došlo na základě zákonných důvodů a tyto důvody trvají. Proti výše uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel, zároveň s ustanoveným právním zástupcem, blanketní odvolání. Krajský soud v Praze rozhodnutím ze dne 31. 5. 2018, č. j. -37, zrušil rozhodnutí prvostupňového soudu a řízení o detenci stěžovatele zastavil.

3. Na základě tohoto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Stěžovatel (žalobce) se tak v nyní projednávané věci domáhal po žalované [Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "vedlejší účastník")] podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zaplacení nemajetkové újmy ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím vzniklé v důsledku výše uvedeného nezákonného rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

4. Obvodní soud pro Prahu 2 však jeho návrh v ústavní stížností napadeném rozsudku zamítl (výrok I.) a současně uložil žalobci (stěžovateli) zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II.). Prvostupňový soud přistoupil na námitku promlčení nároku dle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu, kterou žalovaná v řízení vznesla. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud se v napadeném rozsudku ztotožnil se závěrem prvostupňového soudu týkající se promlčení předmětného nároku, jako i s posouzením, že nejde o námitku promlčení uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v ústavní stížnosti napadeném usnesení odmítl. Uvedl, že posuzované dovolání neobsahovalo náležitosti vyžadované ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř"). Podle Nejvyššího soudu stěžovatel náležitě nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, ale pouze parafrázoval ustanovení , čím specificky nevymezil jediné kritérium přípustnosti dovolání. Z dovolání také nebylo patrné, kterou právní otázku považuje stěžovatel za problematickou, tj. na jakou právní otázku vztahuje dovolací kritéria dle

II. Hodnocení ústavní stížnosti

5. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný, jinak procesně bezvadný návrh byl podán oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. Ústavní stížnost je však z části nepřípustná, z části zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud se nejprve vyjadřuje k námitce stěžovatele směřující proti usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí jeho dovolání pro vady návrhu, které dle stěžovatele jeho dovolání neneslo. Pokud by Nejvyšší soud chybně posoudil skutečnost, zda stěžovatel dostál své povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolání způsobem předvídaným v ve spojení s , došlo by tím k odepření spravedlnosti v intencích y. Zároveň má skutečnost, že Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele z procesních důvodů, zásadní význam na rozsah přezkumu Ústavním soudem. Pakliže by Ústavní soud dospěl k závěru, že je v tomto ohledu posouzení dovolacího soudu správné, pak by rozhodnutí nižších soudů nemohl Ústavní soud přezkoumat pro nevyčerpání všech opravných prostředků.

7. Ústavní soud konstatuje, že již v minulosti ve shodě s dovolacím soudem mnohokrát upozornil na to, že právní úprava ukládá dovolateli povinnost v první řadě identifikovat (údajně) nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, a následně vyložit, v čem má být tato nesprávnost spatřována ( ). Dovolatel je nadto povinen jím předpokládanou nesprávnost konfrontovat s dosavadní judikaturou dovolacího soudu tím, že musí specifikovat, které z hledisek formulovaných v považuje za splněné, a eventuálně (v závislosti na tom kterém hledisku) odůvodnit, proč tomu tak má být ( ). Při vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ( ), jde o výběr jedné ze situací uvedených v , tedy že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, že předestřená otázka v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, je jím rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. V dovolání proto musí být uvedeno, o který z těchto případů jde, případně od které ustálené rozhodovací praxe se napadené rozhodnutí odchyluje. Dovolatel nesplní tuto náležitost pouhým odkazem na uvedené ustanovení ani přepisem zákonné dikce, neodůvodní-li zároveň konkrétně, v čem přípustnost dovolání spočívá.

8. Výše uvedeným požadavkům však stěžovatel v nyní projednávané věci nedostál. Ústavní soud si v této souvislosti vyžádal dovolání. Stěžovatel v dovolání neuvedl jeden ze čtyř možných dovolacích důvodů, nýbrž povšechně odkázal na všechny čtyři, přičemž skutečně pouze parafrázoval zákonné ustanovení. Stěžovatel také konkrétně nevymezil a nevyložil právní otázku, ve které spatřuje nesprávnost právního posouzení. Za těchto okolností tak z ústavněprávního hlediska nelze postupu Nejvyššího soudu nic vytknout. Jak uvedl Ústavní soud ve svém stanovisku

sp. zn.

ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.): "neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d". Na situaci nemění nic ani skutečnost, že stěžovatel tuto otázku dodatečně (byť ve stručnosti) vymezil v ústavní stížnosti, a to s konstatováním, že tato otázka byla z podaného dovolání zřejmá, i když byla formulována nepřesně či obecně. S tímto závěrem se nelze ztotožnit, jelikož Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby na úkor procesních práv ostatních účastníků řízení vlastním aktivismem extrahoval z obecného textu dovolání právní otázky, jež by mohly být předmětem jeho přezkumu, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud, jak sám uvádí Nejvyšší soud.

9. Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele garantovaných y a ústavní stížnost je v tomto rozsahu zjevně neopodstatněná. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

10. S ohledem na výše uvedený závěr o zjevné neopodstatněnosti je pak v současném procesním stadiu nepřípustná stížnost proti rozhodnutí nižších soudů. Podle je totiž ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jak plyne z výše uvedeného, stěžovatel v důsledku vadně podaného dovolání nesplnil podmínku řádného vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv. Ústavní stížnost je tak ve zbytku - v části směřující proti rozhodnutím nižších soudů - na místě odmítnout podle .

11. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud odmítl stížnost stěžovatele z části jako návrh zjevně neopodstatněný podle , a z části jako nepřípustný návrh podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně 13. prosince 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu