Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1076/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. Vladimíra Heisera, zastoupeného JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem, sídlem Dejvická 306/9, Praha - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2022 č. j. -287, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2021 č. j. -271, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. prosince 2020 č. j. -223, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Štěpána Tikovského, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle 36 odst. 1 d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se domáhal po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, když svůj nárok opíral o tvrzené platné odstoupení od rezervační smlouvy uzavřené dne 11. 10. 2018 mezi stěžovatelem jako zájemcem, vedlejším účastníkem jako zprostředkovatelem (jde o realitního makléře) a Petrem Špieglem jako prodávajícím.

3. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") byla žaloba stěžovatele zamítnuta (výrok I) a byla mu uložena povinnost uhradit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 50 094 Kč (výrok II).

4. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl rozsudek obvodního soudu ve výroku o věci samé potvrzen a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

5. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo stěžovatelovo dovolání proti rozsudku městského soudu odmítnuto s tím, že stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel namítá, že odstoupení prodávajícího od rezervační smlouvy nebylo doručeno všem účastníkům smlouvy (bylo doručeno pouze stěžovateli, a nikoliv vedlejšímu účastníkovi). Z tohoto důvodu bylo podle názoru stěžovatele neúčinné a rezervační záloha neměla být vyplacena jako smluvní pokuta zbývajícím stranám smlouvy. Obvodní soud nadto ve stěžovateli vzbudil legitimní očekávání, že věc bude posouzena v souladu s takovýmto jeho názorem, když při jednání poučil strany o potřebě prokázat, zda odstoupení od smlouvy bylo všem doručeno. V rozporu s principem legitimního očekávání však bez jakéhokoliv upozornění během řízení i bez odůvodnění takového názorového posunu v posléze vydaném rozsudku svůj právní názor změnil a již prokázání takového doručení nepožadoval. Městský soud a Nejvyšší soud se s námitkami stěžovatele proti takovému postupu obvodního soudu dostatečně nevypořádaly.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je proti usnesení Nejvyššího soudu přípustná ( a contrario). Vůči napadeným rozhodnutím soudů nižších stupňů však ústavní stížnost procesní předpoklady řízení nesplňuje.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Nejvyšší soud odmítl podané dovolání pro vady spočívajícími v absenci uvedení předpokladu jeho přípustnosti. Ústavní soud za této situace poznamenává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž je v zásadě věcí zákonodárce, k nápravě jakých vad jej určí a jak přísné stanoví požadavky na jeho obsah. S tím ostatně souvisí povinnost být v dovolacím řízení zastoupen kvalifikovanou osobou (advokátem), není-li dostatečně kvalifikován samotný dovolatel ( a 2 ). Ústavní soud tak ve své současné rozhodovací praxi akceptuje, že platná právní úprava dovolání klade na účastníky řízení poměrně vysoké nároky, jde-li o řádné naplnění jeho obsahových náležitostí (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

9. Úlohou Nejvyššího soudu bylo posoudit, zda v dovolání byla, v míře odpovídající takovýmto nárokům, vymezena otázka hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ). Jestliže Nejvyšší soud shledal, že taková otázka v dovolání vymezena nebyla, Ústavní soud z usnesení Nejvyššího soudu, obsahujícího rozbor podaného dovolání a vysvětlení důvodů, pro které je nelze meritorně projednat, jakož i z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti, nezjistil, že by takovýto závěr Nejvyššího soudu byl nepravdivý, respektive že by měl povahu libovůle v rozhodování obecného soudu, pro kterou by jeho rozhodnutí nemohlo obstát. Za takové situace pak Ústavnímu soudu nezbývá, než ústavní stížnost v části týkající se usnesení Nejvyššího soudu posoudit jako zjevně neopodstatněnou.

10. Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem pro absenci vymezení předpokladu jeho přípustnosti má nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti těm napadeným rozhodnutím, která rozhodnutí dovolacího soudu předcházejí. Bylo-li totiž dovolání řádně odmítnuto proto, že neobsahovalo vymezení předpokladu jeho přípustnosti, nedošlo k jeho odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu, neboť mu ani nebyl dán prostor pro to, aby otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku "uvážil" ( ). Je-li pak zákonným předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání [ věta za středníkem a stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. (ST 45/87 SbNU 905, č. 460/2017 Sb.)], je v daném kontextu třeba na předmětné dovolání hledět tak, jako by podáno nebylo. V takovém případě nelze ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutím předcházejícím usnesení Nejvyššího soudu považovat za přípustnou.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle a podle jako návrh zčásti nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2022

Josef Fiala, v. r.

předseda senátu