Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3105/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Karla Podoby a 2) Dany Podobové, zastoupených Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 59/II, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -208 ze dne 28. 7. 2022 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -181 ze dne 27. 1. 2021 a rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. -120 ze dne 26. 9. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jako účastníků řízení, a společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Děčíně (dále jen "nalézací soud") se stěžovatelé domáhali proti vedlejší účastnici zaplacení částky 524 465 Kč s příslušenstvím zčásti z titulu užívání jejich pozemků a zčásti jako náhrady za investici do elektrické přípojky, zřízené k žádosti stěžovatelů pro nové odběrné místo na základě dvou smluv z roku 1997. Nalézací soud posoudil právní vztahy mezi účastníky podle , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, v rozhodném znění, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a zamítl ji. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") jeho rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatelů pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti.

2. Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a řádně zastoupenými advokátem v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu téhož zákona.

3. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelů pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti. Otázkou přípustnosti dovolání se Ústavní soud podrobně zabýval ve svém plenárním stanovisku sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.). V něm přijal závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d (dále jen " "). Výkladem zároveň Ústavní soud dovodil, že je-li dovolání odmítnuto pro vady, jde o případ, kdy stěžovatel nevyčerpal dostupné opravné prostředky řádným způsobem.

4. Ústavní stížnost je tak přípustná pouze proti usnesení Nejvyššího soudu, u něhož Ústavní soud zkoumá, zda Nejvyšší soud nevybočil z mezí daných mu zákonem a nezatížil své rozhodnutí libovůlí. V části směřující proti rozhodnutím odvolacího a nalézacího soudu je ústavní stížnost podle nepřípustná.

5. Jelikož se však stěžovatelé vůči posouzení dovolacího soudu o vadnosti jejich podání v ústavní stížnosti nikterak nevymezují, vyhodnotil ji Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou. Nepovažoval přitom za nutné žádat doplnění předmětného dovolání, neboť i z obsahu ústavní stížnosti je patrno, že závěry Nejvyššího soudu o nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu výše naznačených zákonných pravidel korespondují v řízení se opakujícím a již vypořádaným námitkám stěžovatelů.

6. Legitimním úkolem Nejvyššího soudu není přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (blíže viz citované stanovisko sp. zn. ). Což se stěžovatelům v projednávané věci zjevně nepodařilo, jak ani sami nezpochybňují.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle , zčásti jako návrh nepřípustný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu