Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1852/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ROVOLOGISTIK CZ Group, SE, sídlem Politických vězňů 912/10, Praha 1, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -42 ze dne 30. 6. 2022, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 11. 7. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to pro jeho rozpor s d.

II.

Stěžovatelka se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 5. 4. 2017, č. j. 18692-2/2017-900000-304.1, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2020, č. j. -62 tak, že se zamítá. Proti rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, jež byla ústavní stížností napadeným usnesením odmítnuta. Z napadeného usnesení se podává, že v projednávané věci nebyly uplatněny žádné skutečné kasační důvody. Podání nazvané jako kasační stížnost podle Nejvyššího správního soudu nijak nereagovalo na napadený rozsudek krajského soudu. Nejvyšší správní soud konstatoval, že v kasační stížnosti jsou celé strany textu převzaty z žaloby, pročež míří proti rozhodovacím důvodům žalovaného správního orgánu. Taková kasační stížnost je podle Nejvyššího správního soudu nepřípustná, neboť se jedná o jiné důvody, než které jsou uvedeny v

Stěžovatelka s těmito závěry Nejvyššího správního soudu nesouhlasí a má za to, že v její věci došlo k porušení práva na přístup k soudu a na spravedlivý proces. Stěžovatelka v rámci kasační stížnosti uvedla konkrétní důvody, pro které považuje napadené rozhodnutí krajského soudu za nezákonné a tyto subsumovala pod konkrétní zákonná ustanovení. Nejvyšší správní soud tak měl dle jejího názoru ústavní stížnost projednat.

III.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Právě zmíněný institut zjevné neopodstatněnosti v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí obecných soudů a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí (resp. jiného zásahu orgánu) veřejné moci z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení však Ústavní soud neshledal.

Ústavní soud si vyžádal související spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. . Po seznámení se jak se správní žalobou, tak i s kasační stížností, dospěl Ústavní soud k názoru, že napadené usnesení Nejvyššího správního soudu lze považovat za ústavně konformní. Je tomu tak jednak proto, že mezi stěžovatelkou podanými opravnými prostředky panuje v podstatě shoda, ale především proto, že stěžovatelka se v kasační stížnosti nijak nevymezuje vůči rozsudku krajského soudu. Jedinou zmínkou je tvrzení nezákonnosti napadeného rozsudku krajského soudu. Z něj se přitom na str. 6 a 7 podává, proč nelze dodatečným doplněním přepravních dokladů zhojit porušení povinnosti dopravovat vybrané výrobky s náležitými doklady. Vůči této argumentaci se stěžovatelka nijak nevymezila a setrvala na svých žalobních tvrzeních. Úkolem Nejvyššího správního soudu však není opětovné projednání správní žaloby, ale přezkoumání správnosti postupu krajského soudu.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu