Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3119/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti TERMINAL OIL a.s., sídlem Na Flusárně 168, Příbram, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. září 2022 č. j. -40, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Platebním výměrem vydaným Specializovaným finančním úřadem dne 18. 6. 2019 pod č. j. 97622/19/4223-21792-403123, ve spojení s rozhodnutím vedlejšího účastníka ze dne 14. 11. 2019 č. j. 46715/19/5300-22443-712878, uložil správce daně stěžovatelce pokutu ve výši 30 000 Kč podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), za nepodání následného kontrolního hlášení za období měsíce března roku 2019 ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 7. 5. 2019. Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podala stěžovatelka u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") správní žalobu, kterou krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 9. 2. 2022 č. j. -26.

3. Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností, v níž namítala, že za prodlení s podáním následného kontrolního hlášení neodpovídá, neboť bylo zapříčiněno pochybením jejího obchodního partnera a nadto trvalo pouhých šest dnů. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem stěžovatelčinu kasační stížnost zamítl. Uvedl, že vedlejší účastník ani krajský soud nepochybili, když při uložení pokuty podle nezohlednili stěžovatelkou uváděné důvody prodlení s podáním následného kontrolního hlášení. Jelikož stěžovatelka nepodala kontrolní hlášení ve lhůtě stanovené ve výzvě, nemohl správce daně postupovat jinak, než jí pokutu ve výši 30 000 Kč uložit. Sankce podle je totiž stanovena fixně a správce daně nemá při jejím ukládání prostor pro správní uvážení. Okolností vylučujících odpovědnost za opožděné podání kontrolního hlášení se lze dovolávat až v řízení o žádosti o prominutí pokuty podle , nikoli v řízení o uložení pokuty podle ; v této souvislosti Nejvyšší správní soud odkázal na vlastní judikaturu a taktéž na nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016

sp. zn.

(N 232/83 SbNU 605).

III.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s právním názorem Nejvyššího správního soudu a dovolává se zohlednění důvodů, pro které podala kontrolní hlášení až po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě správce daně. V této souvislosti uvádí, že prodlení nevzniklo jejím zaviněním, nýbrž bylo zapříčiněno pochybením jejího smluvního partnera; jakmile stěžovatelka obdržela od smluvního partnera potřebné informace, kontrolní hlášení neprodleně podala. Vyjadřuje své přesvědčení, že správní orgány i obecné soudy měly zvažovat, zda k jejímu prodlení došlo z omluvitelných důvodů či nikoli. Poukazuje taktéž na okolnost, že se s podáním kontrolního hlášení zpozdila o pouhých šest dnů. Uzavírá, že s ohledem na okolnosti vzniku a délku trvání jejího prodlení je třeba uložení pokuty hodnotit jako protiústavní.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě speciální plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a contrario].

V.

Vlastní posouzení

6. V řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti přezkoumává rozhodnutí či jiné zásahy orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud je tak povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí a jiné zásahy způsobilé k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda jimi vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatele. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, odmítne ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost. To platí i pro nynější případ.

7. Stěžovatelka Ústavnímu soudu předkládá námitky, jež uplatnila již dříve v řízení před obecnými soudy. Nejvyšší správní soud na ně v napadeném rozsudku reagoval a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Vysvětlil, že povinnost zaplatit pokutu za včasné nepodání kontrolního hlášení podle vzniká ex lege a výše smluvní pokuty je stanovena fixně; správce daně nemá při vydání platebního výměru prostor pro správní uvážení, zda a v jaké výši sankci uložit. Ke snížení výše uvedené pokuty, případně i k jejímu úplnému prominutí, může správce daně přistoupit pouze na základě žádosti plátce daně o její prominutí ( ); z napadeného rozhodnutí se však podává, že stěžovatelka tohoto institutu nevyužila. Svůj právní názor Nejvyšší správní soud řádně odůvodnil a jeho rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí.

8. Je vhodné dodat, že ústavností sankčního mechanismu podle se Ústavní soud zabýval v nálezu

sp. zn.

, na který Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku odkazuje. Ústavní soud dospěl k závěru, že předmětná právní úprava není v rozporu s ústavním pořádkem, a to mimo jiné právě s přihlédnutím k existenci institutu žádosti o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení podle , jenž umožňuje správnímu orgánu individuálně věc posoudit a pokutu moderovat (viz bod 77 nálezu

sp. zn.

).

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud zhodnotil, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatelky.

10. Ústavní soud proto rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to podle pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2022

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu