Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2970/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Jelínka, zastoupeného Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem v Blatné, Zahradnická 38, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -996 ze dne 20. 7. 2022 a výroku I téhož rozsudku v rozsahu, jímž je potvrzen ústavní stížností rovněž napadený výrok III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. -908 ze dne 14. 5. 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a MUDr. Jindřišky Jelínkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "nalézací soud") rozhodl napadeným výrokem III nadepsaného rozsudku v řízení o vypořádání společného jmění bývalých manželů - stěžovatele a vedlejší účastnice, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudek nalézacího soudu k odvolání obou účastníků řízení před obecnými soudy potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení ve spojení s d (dále jen "").

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Stěžovatel považuje napadené výroky rozhodnutí obecných soudů za neodůvodněné a odporující ustálené judikatuře Ústavního soudu; domnívá se, že v jeho případě měla být uplatněna výjimka z pravidla, že si každý účastník řízení charakteru iudicii duplicis zásadně nese své náklady sám (podle ) - viz nález

sp. zn.

ze dne 10. 11. 2020 nebo i odvolacím soudem odkazovaný nález

sp. zn.

ze dne 5. 4. 2022 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Kromě odůvodnění uvedeného východiska obsahují odkazovaná rozhodnutí dovětek, že odchylku od uvedeného pravidla ve smyslu musí obecný soud pečlivě zdůvodnit (např. šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním účastníka, zneužitím procesních práv apod.); jinak poruší právo povinného účastníka na ochranu vlastnického práva podle ve spojení s y.

5. Z právě uvedeného plyne, že Ústavní soud klade vyšší nároky na odůvodnění nákladového výroku rozhodnutí v situaci, kdy obecný soud aplikuje výjimku z pravidla (ať už jde o v klasickém sporném řízení či o v tomto typu řízení). Aplikuje-li tedy pravidlo samotné, je ústavně akceptovatelné pouze stručné vyložení úvah obecných soudů, které napadená rozhodnutí obsahují (viz bod 55 rozsudku nalézacího soudu a body 39 a 41 rozsudku odvolacího soudu). Náklady řízení totiž nepředstavují podstatu soudního řízení; není proto ani z hlediska rozsahu odůvodnění adekvátní stavět rozhodnutí o nich na roveň rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 12. 2018 či

sp. zn.

ze dne 8. 1. 2019).

6. Řízení o vypořádání společného jmění manželů se bude například od řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (jako dalšího případu řízení iudicii duplicis) odlišovat v tom, že u podílového spoluvlastnictví zásadně nevzniká "na vstupu" spor o to, co vše do něj náleží a má být vypořádáno (jako se stalo v projednávané věci). I to je moment, který lze do úvahy soudu o rozložení povinnosti nést náklady řízení promítnout. Z hlediska ústavněprávního přezkumu napadených rozhodnutí je především podstatné, že se obecné soudy neztotožnily se stěžovatelem ohledně tvrzeného zneužití práva ze strany vedlejší účastnice, což je výrazem jejich nezávislé rozhodovací činnosti, do které Ústavní soud nemá důvod (ani prostor) vstupovat.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu