Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2734/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky IKT INSOLVENCE v. o. s., se sídlem v Plzni, Koperníkova 822/25, zastoupené Mgr. Karlem Touschkem, advokátem se sídlem v Praze, Staropramenná 722/26, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022 č. j. -74 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022 č. j. -67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Předchozí průběh řízení

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, protože jimi mělo být porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 d.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla insolvenčním správcem ve věci dlužníka Pavla Ryčka. Usnesením ze dne 2. 6. 2022 č. j. -67 Krajský soud v Praze vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, stanovil odměnu stěžovatelce jako insolvenčnímu správci ve výši 58 648,70 Kč a přiznal stěžovatelce náhradu hotových výdajů ve výši 10 708,50 Kč. Soud nepřiznal stěžovatelce požadované hotové výdaje zvýšené o 30 %, protože měl za to, že paušální náhrada hotových výdajů je pevně stanovena ("vyhláška"). Zvýšení by sice bylo možné podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), pro to však krajský soud neshledal důvody, protože stěžovatelka odkazovala pouze na skutečnost, že výše náhrady nebyla 14 let zvýšena, takže nebyla nijak zohledněna inflace. Krajský soud dále nepřiznal ani cestovné ve výši 1 722 Kč, protože vykázané náklady byly kryty jeho odměnou a hotovými výdaji.

3. Proti usnesení krajského soudu v bodech, v nichž bylo rozhodnuto o její odměně a výši náhrady hotových výdajů, podala stěžovatelka odvolání. Usnesením ze dne 18. 7. 2022 č. j. -74 Vrchní soud v Praze potvrdil napadené usnesení krajského soudu. Shledal, že postup krajského soudu byl plně v souladu s vyhláškou i .

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že soudy postupovaly v řízení přísně formalisticky a zamítnutí návrhu stěžovatelky odůvodnily pouze odkazem na znění vyhlášky a . Tvrzení, že zákon nepředpokládá vznik určitého typu nákladů, a proto je nelze uhradit, je podle stěžovatelky odepřením spravedlnosti. Argumentuje tím, že v minulosti (před novelou ) soudy odměnu i paušální náhradu nákladů zvyšovaly.

III.

Formální předpoklady projednání návrhu

5. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Hodnocení Ústavního soudu

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení .

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. V tomto smyslu musí být formulována již ústavní stížnost, přičemž námitky, které jsou svou podstatou pouhým pokračováním předchozí polemiky s rozhodnutími obecných soudů z pohledu podústavního práva, nemohou být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.

8. Jak Ústavní soud vysvětlil již v jiné věci stěžovatelky, v níž namítala nesprávně stanovenou výši náhrady nákladů řízení (usnesení ze dne 2. 5. 2019

sp. zn.

), Ústavní soud též konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně eventuální pochybení orgánů veřejné moci zasahují do sféry stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Je přitom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku.

9. V nyní posuzované věci stěžovatelka nesouhlasí s nepřiznáním částek ve výši 3 291,20 Kč z titulu odměny insolvenčního správce a ve výši 1 722 Kč z titulu náhrady nákladů. Jde tedy o částky bagatelní, a nepřiznání takových částek již s ohledem na jejich výši není schopno představovat porušení základních práv stěžovatelky.

10. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu