Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2874/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti H. Č., zastoupené JUDr. Janem Peterem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 225/6, Benešov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. července 2022 č. j. -553, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2022 č. j. -520 a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 15. listopadu 2021 č. j. -496, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Benešově, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 10. 2022, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v a 3d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 11. 2021 č. j. -496 byla stěžovatelka uznána vinnou, že v blíže nezjištěné době od srpna 2019, nejpozději na jaře 2020, zadala J. S. staršímu vyjmutí velkých kamenů z mokřadní louky p. č. X v k. ú. V. v lokalitě zvané V. a její následnou úpravu, k čemuž došlo v době od 20. 3. 2020 do 19. 5. 2020. Věděla přitom, že se zde nachází ohrožený zvlášť chráněný prstnatec májový (lat. Dactylorhiza majalis), uvedený v oddílu 3 Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin podle Přílohy II. k , kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. , o ochraně přírody a krajiny, který je podle , o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zakázáno sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Uvedeným jednáním došlo k přímému zničení minimálně 287 jedinců tohoto zvláště chráněného druhu, tedy zničení téměř celé populace a k zásadnímu a dlouhodobému poškození mokřadní louky, silnému poškození půdy a vodních poměrů, jakožto složky biotopu těchto rostlin. Tím stěžovatelka v rozporu s , a 2 a zákona o ochraně přírody a krajiny ohrozila nebo znemožnila jejich další růst na pozemku, neboť došlo k silnému poškození půdy, změně hydrologických půdních poměrů a půdního povrchu a vodních poměrů složky biotopu těchto rostlin, tedy v rozporu s jiným právním předpisem zničila zvlášť chráněný druh rostliny a spáchala takový čin na více než dvaceti pěti kusech rostlin a způsobila takovým činem nevratné poškození populace planě rostoucí rostliny a místního biotopu zvláště chráněné rostliny, a spáchala tak přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle , odst. 3 písm. c) . Okresní soud ji za toto jednání podle za použití odsoudil k peněžitému trestu ve výměře 90 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 45 000 Kč.

3. K odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 15. 2. 2022 č. j. -520 zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a ve věci znovu rozhodl tak, že se stěžovatelka podle § 259 odst. 3 trestního řádu odsuzuje podle k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon se podle a podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle , , 2 ji odsoudil také k peněžitému trestu v počtu 90 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 45 000 Kč. Odvolání stěžovatelky bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto.

4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 7. 2022 č. j. -553 podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.

III.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka zdůrazňuje, že sama žádné kameny z louky neodstranila, a tudíž ani nemohla poškodit chráněné rostliny. V roce 2017 ji zemědělec J. S. upozornil, že si poničil sekací zařízení a že je třeba vyndat velké kameny z louky, proti čemuž sice nic nenamítala, sama však v tomto ohledu nedala žádný pokyn, resp. vyndání kamenů nepoptávala. O výskytu chráněné rostliny původně neměla vědomost ani obec. Teprve v prosinci 2019 nebo lednu 2020 se stěžovatelka jako vlastnice louky po zamítnutí jejích námitek dozvěděla o výskytu rostliny. Tehdy ovšem nebylo zřejmé, zda jde o rostlinu vzrostlou až po dosetí nebo původní planou. Sama ani nebyla v kontaktu s uvedeným zemědělcem a neměla možnost jej o zjištěné chráněné rostlině informovat. Stěžovatelka se domnívá, že orgány činné v trestním řízení na ni od počátku hleděly, jako by byla vinna, přičemž ani obecné soudy při provádění důkazů nezjistily, kdo konkrétně odstranil z předmětné parcely kameny. Podle stěžovatelky je dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými zjištěními a zcela také absentuje srozumitelné odůvodnění rozsudku. Nebyla u ní hodnocena tzv. forma součinnosti (účastenství), ani to, že louka byla ve společném jmění manželů. Je také zřejmé, že stěžovatelka nejednala v úmyslu získat majetkový prospěch.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "")], byla podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ).

V.

Vlastní posouzení

7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d)y (dále jen ""), a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

9. Ústavní soud konstatuje, že se všemi stěžovatelkou uplatněnými námitkami se již důkladně, podrobně a přesvědčivě vypořádal Nejvyšší soud ve svém usnesení, k jehož závěrům není třeba cokoli dodávat. Obecné soudy provedly dokazování v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu a své rozhodnutí odůvodnily v souladu s požadavky podle § 125 odst. 1 trestního řádu. Není dán žádný extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Výpovědi svědků, které byly rozhodné pro posouzení věci obecnými soudy, spolu vzájemně korespondují, korespondují i s ostatními důkazy, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by tyto výpovědi bylo možné považovat za nevěrohodné. U důkazních návrhů stěžovatelky obecné soudy vždy vysvětlily, z jakého důvodu těmto návrhům nevyhověly.

10. Ve věci bylo prokázáno, že stěžovatelka se v přesně nezjištěné době od srpna 2019, nejpozději na jaře 2020, domluvila na vyjmutí velkých kamenů ze svého pozemku s J. S. starším, přestože si byla prokazatelně vědoma skutečnosti, že se na předmětném pozemku nachází ohrožený zvlášť chráněný prstnatec májový. Tuto vědomost měla nejpozději ke dni 20. 8. 2019, kdy se k problematice výskytu této rostliny vyjadřovala ve svých námitkách v řízení o změně územního plánu, tedy prokazatelně měsíce před tím, než k vyjmutí kamenů došlo. Pro posouzení jejího jednání nebylo rozhodné, že sama kameny z louky neodstranila, nýbrž že v době, kdy k vyndání kamenů, poničení louky a zničení rostlin došlo, jakož i minimálně tři čtvrtě roku před tím, měla uvedenou vědomost. Měla tak dostatek času na to, aby od dohody s J. S. starším ustoupila, a zabránila tak poničení louky a zničení předmětných zvlášť chráněných rostlin. Správné jsou i závěry obecných soudů týkající se zavinění a subjektivní stránky trestného činu.

11. Napadenými rozhodnutími tudíž nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky zaručených v čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ani jiných jejích ústavně zaručených základních práv a svobod. V podrobnostech postačí odkázat na relevantní části odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu.

12. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2022

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu