Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2755/22

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. Janem Bučkem, advokátem se sídlem V. Nezvala 604, Frýdek -Místek, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2022, č. j. -30, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d)y (dále jen "") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle a právo na právní pomoc podle d (dále jen ""). Ústavní stížnost stěžovatelka spojila se žádostí, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

2. V řízení, které předcházelo podání nyní posuzované ústavní stížnosti, Nejvyšší správní soud napadeným usnesením zamítl žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty pro předložení plné moci udělené advokátovi a její kasační stížnost odmítl. Učinil tak za situace, kdy stěžovatelce stanovil k doložení zastoupení advokátem nejprve lhůtu 15 dnů, kterou k její žádosti prodloužil usnesením doručeným stěžovatelce dne 1. 7. 2022 o jeden měsíc. Stěžovatelka však podáním ze dne 1. 8. 2022 požádala o další prodloužení lhůty k předložení plné moci, a to až do doby, kdy Městský soud v Praze rozhodne o její žalobě proti rozhodnutí České advokátní komory, kterým jí nebyl ustanoven advokát.

3. Stěžovatelka v postupu a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu spatřuje porušení shora označených základních práv, neboť tvrdí, že učinila konkrétní kroky předpokládané a stanovené zákonem k realizaci základního práva na právní pomoc, když požádala o určení advokáta Českou advokátní komoru a následné negativní rozhodnutí napadla správní žalobou, o které dosud nebylo rozhodnuto. Kasační stížnost proto byla odmítnuta za situace, kdy ještě nebylo postaveno najisto, že postup České advokátní komory byl souladný se zákonem. Z těchto důvodů navrhuje napadené usnesení zrušit.

4. Ústavní soud konstatuje, že y zaručuje právo každého domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 37 odst. 2y zaručuje každému právo na právní pomoc.

5. V nyní posuzované věci bylo jednou ze zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti podané stěžovatelkou zastoupení advokátem ( , ). Stěžovatelka tuto podmínku řízení nesplnila, nicméně učinila kroky k tomu, aby jí byl advokát určen Českou advokátní komorou, když v tomto směru podala příslušnou žádost. Proto také Nejvyšší správní soud vyhověl žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění této vady o další měsíc. Protože však stěžovatelka ani v této prodloužené lhůtě předmětnou vadu návrhu neodstranila, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.

6. Tento postup, který Nejvyšší správní soud zvolil, podle přesvědčení zdejšího soudu nelze považovat za nepředvídatelný, protizákonný či dokonce protiústavní.

7. K tomuto závěru vedou Ústavní soud především následující důvody.

8. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatelka vede desítky různých soudních řízení (jen za posledních šest let podala více než 100 ústavních stížností) a jsou jí proto nepochybně známy podmínky, za kterých se lze na soudy obracet, jelikož o nich byla opakovaně poučena. Z jiných řízení je přitom zřejmé, že si stěžovatelka dokáže zajistit potřebné právní zastoupení sama, aniž by se musela domáhat pomoci České advokátní komory. Ostatně i z ústavní stížnosti (stejně jako z přípisu označeného jako "odstranění vad kasační stížnosti" ze dne 1. 8. 2022) se podává, že stěžovatelka nežádala o poskytnutí bezplatné právní služby a je tak zřejmé, že se nenachází v tak tíživé sociální situaci, která by jí znemožňovala zajištění si právní pomoci a v jeho důsledku i práva na přístup k soudu. Potvrzením této skutečnosti je koneckonců i okolnost, že si stěžovatelka dokázala opatřit advokátní zastoupení pro podání této ústavní stížnosti.

9. Lze tak uzavřít, že s ohledem na všechny konkrétní okolnosti tohoto případu nelze v postupu a výsledném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu spatřovat libovůli, který by teprve byla způsobilá dosáhnout protiústavní intenzity, tzn. vedla by k odepření přístupu k soudu.

10. Ústavní soud proto neshledal, že by napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu byla porušena tvrzená základní práva stěžovatelky a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

11. Za těchto okolností nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, jelikož podle ustanovení lze tuto náhradu přiznat jen "podle výsledku řízení", tedy nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2022

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu