Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2178/22

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. C., t. č. ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, právně zastoupeného Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem se sídlem Pod Beránkou 2469/1, Praha 6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), brojí stěžovatel proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen " "), neboť v něm spatřuje porušení svých základních práv zaručených a odst. 2 a d.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a z připojených listin vyplývá, že usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, odboru daní, ze dne 20. 4. 2022 č. j. NCOZ-1120-941/TČ-2021-412301-H zamítl policejní orgán žádost stěžovatele o zrušení zajištění blíže specifikovaných peněžních prostředků a pozemků jako náhradní hodnoty výnosu z trestné činnosti, neboť shledal žádost nedůvodnou a je nadále přesvědčen o opodstatněnosti zvoleného institutu zajištění.

3. O stížnosti proti tomuto usnesení rozhodl tak, že ji zčásti podle § 148 odst. 1 písm. b) a zčásti podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl, jelikož stěžovatel není v tomto případě osobou oprávněnou k jejímu podání (peněžní prostředky) a je nedůvodná (pozemky).

4. Stěžovatel spatřuje pochybení vrchního soudu v nepřezkoumání věci. Je totiž přesvědčen, že trestní řád nedává jakémukoliv orgánu činnému v trestním řízení možnost o stížnosti věcně nerozhodnout a zamítnout ji "jen tak". Pokud soud nepřezkoumal stížnost po věcné stránce (bez ohledu, zda byla či nebyla podána oprávněnou osobou), pak dle stěžovatele postupoval v rozporu s § 147 odst. 1 trestního řádu, který soudu naopak ukládá povinnost přezkoumat i předcházející řízení. Rozhodnutí vrchního soudu je proto v hrubém rozporu se základními zásadami trestního práva, nerespektoval zásadu zákonnosti a porušil povinnosti vyplývající z trestního řádu ohledně postupu při posuzování podané stížnosti.

5. Další argumentaci směřuje stěžovatel do důvodnosti zajištění náhradní hodnoty a poukazuje zejména na to, že hodnota zadržených věcí dvojnásobně přesahuje výši škody, jak byla vyčíslena v podané obžalobě.

6. Pro posouzení ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí nutná, neboť účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody.

8. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel podal šest obsahově i argumentačně shodných ústavních stížností. Většinu z nich již Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 30. 8. 2022

sp. zn.

, ze dne 6. 9. 2022

sp. zn.

a

, ze dne 13. 9. 2022

sp. zn.

a

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) jako zjevně neopodstatněné. Tato usnesení se vypořádala se stěžovatelovou argumentací totožnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované stížnosti, tudíž Ústavní soud na ně odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v nich uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012

sp. zn.

, ze dne 21. 7. 2015

sp. zn.

aj.).

9. Ze shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu