Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2634/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, zastoupeného Mgr. Andreou Jankovou, advokátkou se sídlem v Manětíně, Mezí 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 24. května 2022 a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -4619 ze dne 29. března 2022, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství o Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni (dále jen "soud prvního stupně") zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, neboť nebyly shledány důvody podle § 278 trestního řádu. Vrchní soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") stížnost proti usnesení soudu prvního stupně zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svých práv zakotvených v a 40 odst. 6 d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti tomu, že obecné soudy v řízení o jeho návrhu na obnovu řízení porušily zásadu volného hodnocení důkazů, neboť jako požadované novum nevyhodnotily výpověď jeho synovce, který ji ze strachu ze svého otce (bratra stěžovatele) nemohl učinit již v hlavním líčení. Toto svědectví přitom má potenciál vnést jiný pohled na věc, neboť stěžejním důkazem pro jeho odsouzení byla výpověď spoluobviněného, která korespondovala jen s některými nepřímými důkazy a kterou může svědectví zpochybnit. Stěžovatel poukazuje i na rozhodnutí ve věci samé - s tím, že tehdy vyslovené závěry nemají oporu v trestním spisu a zmiňuje některé rozpory v odsuzujícím rozsudku, které nebyly napraveny v odvolacím řízení. Je přesvědčen o analogii s věcí R. T., v níž bylo o vině rozhodnuto pouze na základě výpovědi svědka. Byl-li stěžovatel uznán vinným jen na základě výpovědi spoluobviněného, má takové svědectví ještě nižší význam.

4. Stěžovatel rovněž vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím Ústavního soudu o jeho předchozí ústavní stížnosti (usnesení

sp. zn.

ze dne 31. ledna 2008) ve věci předchozího návrhu na obnovu řízení (usnesení soudu prvního stupně č. j. -311 ze dne 5. prosince 2006 ve spojení s usnesením stížnostního soudu sp. zn. ze dne 22. února 2007), a to k otázce, jaká právní úprava je pro obviněného příznivější. Stěžovatel se dopustil trestné činnosti před účinností , jímž se mění a doplňuje trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "), kterým byl zrušen trest smrti, jenž mu mohl být uložen. Alternativou trestu smrti podle původní právní úpravy byl trest odnětí svobody v trvání 15 - 25 let ( trestního zákona). byl zaveden jako nejpřísnější trest - trest odnětí svobody na doživotí. Podle stěžovatele byl v jeho případě příznivější trest odnětí svobody v trvání 15 - 25 let, a nikoliv trest odnětí svobody na doživotí, který mu byl uložen. Postup obecných soudů i Ústavního soudu proto považuje za nesprávnou a nelogickou aplikaci y.

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y) a jeho zásah připadá v úvahu pouze při zjištění nejzávažnějších pochybení, která porušují ústavně zaručená základní práva a svobody, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují znaky svévole či libovůle. Taková pochybení Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.

6. Užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - je rozděleno do dvou kroků: řízení o návrhu na povolení obnovy a případně obnovené řízení, které však nenastane, nedospěje-li obecný soud k závěru, že navržené důkazy jsou způsobilé zvrátit předchozí pravomocné závěry. Posouzení je plně v kompetenci soudu, který se znalostí původního řízení má veškeré předpoklady prověřit, zda nastaly po právní moci původního rozhodnutí nové relevantní skutečnosti.

7. V rámci uvedené kompetence soud prvního stupně srozumitelně a podrobně vysvětlil, proč výpověď svědka nepovažoval za novou informaci dříve soudu neznámou a současně proč výpověď svědka nepovažuje za věrohodnou. Soud prvního stupně se vypořádal i s dalšími důkazy - s dopisy od již zesnulého spolupachatele stěžovateli. Zabýval se i usnesením policejního orgánu ze dne 7. dubna 2008 a vysvětlil, proč další navržené důkazy považoval za nadbytečné a proč návrhu na obnovu řízení nevyhověl.

8. Námitkami stěžovatele se důkladně zabýval stížnostní soud, který nezjistil v postupu soudu prvního stupně pochybení a na jeho závěry odkázal. Zopakoval, že tvrzeními, jež měl dosvědčit synovec stěžovatele, se dostatečně zabýval soud již v řízení ve věci samé. Zopakoval dále, že stěžovatel nebyl odsouzen jen na základě výpovědi spoluobviněného - ta byla v souladu s dalšími důkazy.

9. Obecné soudy se rovněž zabývaly odkazem stěžovatele na věc R. T. a uzavřely, že okolnosti obou řízení shodné nejsou a závěry týkající se R. T. nemohou být aplikovány i na projednávanou věc.

10. Jde-li o námitku stěžovatele ohledně nesprávné aplikace trestního zákona, Ústavní soud uvádí, že nebyla předmětem aktuálního řízení o obnově, na rozdíl od řízení vedeného pod sp. zn. sp. zn. , v jehož průběhu bylo konstatováno, že v jiné trestní věci aplikovaný výklad týchž platných právních norem není dříve neznámou skutečností nebo důkazem. Stížností se tehdy Ústavní soud dostatečně vypořádal, od usnesení

sp. zn.

není důvod se odchýlit a lze na ně pro stručnost odkázat.

11. Právo na přístup k soudu ( y) zajišťuje každému, že v jeho věci bude rozhodovat nestranný a nezávislý soud podle předem stanovených pravidel a že účastník může využít všechny procesní nástroje, které mu zákon přiznává. Uvedené právo ani právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) však nezaručuje, že řízení bude zakončeno rozhodnutím odpovídajícím požadavkům účastníka.

12. Žádná v ústavní stížnosti uvedená námitka nesvědčí o zásahu do základních práv stěžovatele; obecné soudy postupovaly v souladu s trestním řádem, pečlivě přezkoumaly návrh a srozumitelně vysvětlily, proč mu nevyhověly; jejich postup není projevem libovůle, ale splňuje zákonem stanovené požadavky. Nespokojenost stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti, a Ústavní soud ji považuje jen za polemiku s napadenými rozhodnutími.

13. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu