Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1872/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Jany Luklové, zastoupené JUDr. Viktorem Štěpánem, advokátem, sídlem Lidická 63c, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2022 č. j. -63 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. ledna 2022 č. j. -48, a s ní spojeným návrhem na zrušení druhé věty za středníkem , , ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky", za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení právního předpisu se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena do datové schránky dne 12. 7. 2022, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále je "Listina") a právo na veřejné projednání věci podle y. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení druhé věty za středníkem , , ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky", neboť se domnívá, že toto ustanovení zasahuje do práva na soudní ochranu podle y, resp. podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. V řízení o vrácení daru Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") rozsudkem pro uznání ze dne 28. 1. 2022 č. j. -48 určil, že žalobkyně Jana Černohlávková [matka stěžovatelky (žalované) zemřelá dne 12. 5. 2022] je výlučnou vlastnicí nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku I. (dále jen "předmětné nemovitosti"). Výrokem II. uložil stěžovatelce nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 750 Kč. Okresní soud uvedl, že usnesení obsahující kvalifikovanou výzvu podle a žalobu bylo stěžovatelce doručeno do datové schránky dne 20. 12. 2021, ta však na něj ve stanovené lhůtě nereagovala, pročež mohl rozhodnout rozsudkem pro uznání ( ).

3. K odvolání žalobkyně, které se týkalo pouze výroku o náhradě nákladů řízení, Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 29. 4. 2022 č. j. -63 změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 10 466,50 Kč a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

4. Za dané situace podala stěžovatelka proti oběma rozhodnutím ústavní stížnost, v níž namítá, že okresní soud postupoval mechanicky, když vydal usnesení, které obsahovalo kvalifikovanou výzvu podle a které jí bylo doručeno do datové schránky, aniž by zkoumal, zda jsou pro takový postup splněny předpoklady, čímž porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Stěžovatelka vysvětluje, že si datovou schránku zřídila na základě doporučení pracovnice České pošty v době epidemie Covidu 19. Nebyla však upozorněna na závažné následky spojené s jejím zřízením. Datovou schránku považovala pouze za alternativu pro komunikaci a po jejím založení ji už nenavštívila a nepoužívala. Do datové schránky se poprvé přihlásila až 12. 5. 2022. Stěžovatelka odvozuje okamžik, od kterého počala běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti od data, kdy se dozvěděla o zásahu do svých ústavně zaručených práv a svobod [srov. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], což bylo právě až dne 12. 5. 2022, kdy se poprvé od jejího zřízení přihlásila do své datové schránky a zjistila, že byl vydán ústavní stížností napadený rozsudek pro uznání. Stěžovatelka taktéž požádala o přednostní projednání věci podle .

5. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v předmětné věci splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené , přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost je nepřípustná, popř. byla podána opožděně.

6. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

7. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

8. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

9. Z kopie rozsudku okresního soudu přiloženého k ústavní stížnosti se podává, že výrok I. ve věci samé, jímž bylo určení vlastnictví žalobkyně Jany Černohlávkové, nabyl právní moci dne 1. 3. 2022. Z potvrzení o doručení do datové schránky, které stěžovatelka rovněž přiložila k ústavní stížnosti, ostatně vyplývá, že rozsudek pro uznání byl dodán do datové schránky stěžovatelky dne 1. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že se ve lhůtě 10 dnů od dodání rozsudku do datové schránky nepřihlásila, považoval se rozsudek za doručený fikcí dne 11. 2. 2022. Stěžovatelka proti rozsudku okresního soudu nepodala odvolání (odvolání podala toliko žalobkyně Jana Černohlávková, a to pouze do výroku II. o nákladech řízení).

10. Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatelka nesplnila podmínku přípustnosti ústavní stížnosti, neboť nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, když nepodala odvolání proti rozsudku okresního soudu. Odkaz stěžovatelky na není přiléhavý, neboť ten se uplatní pouze v případě, že zákon žádný prostředek k ochraně práva neposkytuje, což však není stávající situace. Skutečnost, že stěžovatelka nevěděla, že jí může být doručováno do datové schránky, kterou si dobrovolně zřídila (lhostejno přitom, že to bylo v době epidemie Covid 19) a nebyla si ani vědoma následků spojených s doručením, nepředstavuje omluvitelný důvod pro vyloučení aplikace . V této souvislosti lze pouze poukázat na základní právní zásady vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva) a ignorantia iuris non excusat (neznalost zákona neomlouvá).

11. Pro úplnost lze ještě dodat, že pouhá nevědomost o doručení dokumentu do datové schránky nepředstavuje ani vážný důvod ve smyslu , který by mohl vyloučit fikci uznání nároku.

12. Z výše uvedených důvodů bylo třeba ústavní stížnost odmítnout podle pro nepřípustnost. Vedle toho by mohla být ústavní stížnost odmítnuta i pro opožděnost podle , neboť rozsudek okresního soudu (ve výroku I. ve věci samé), proti němuž stěžovatelka především brojí, jí byl doručen fikcí již dne 11. 2. 2022.

13. Žádostí o přednostní projednání věci se Ústavní soud samostatně nezabýval, neboť jí fakticky vyhověl.

14. Návrh na zrušení právního předpisu či jeho jednotlivých ustanovení podaný podle spolu s ústavní stížností má akcesorický charakter, a sdílí tedy osud ústavní stížnosti. Stěžovatelčin návrh na zrušení druhé věty za středníkem ve slovech "to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky" tak senát Ústavního soudu odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2022

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu