Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2397/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Martina Müllera, zastoupeného Mgr. Otakarem Janebou, advokátem, se sídlem U Železné lávky 568/10, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2022 č. j. -184, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2020 č. j. -148 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. srpna 2020 č. j. -89, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení d a y zrušení shora uvedených rozhodnutí. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020 č. j. -148 jako soudu odvolacího byl jako věcně správný potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 8. 2020 č. j. -89, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal na svém někdejším právním zástupci zaplacení částky 1 210 318 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené advokátem při výkonu advokacie. Dovolání stěžovatele v dané věci bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022 č. j. -184.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že se svým někdejším právním zástupcem uzavřel ústní formou smlouvu o poskytování právních služeb, na základě které mu udělil procesní plnou moc k jeho zastupování v pracovněprávních sporech vedených s jeho tehdejším zaměstnavatelem. Dne 9. 1. 2017 obdržel stěžovatel od zaměstnavatele opakovanou výpověď z pracovního poměru datovanou dne 6. 10. 2016, a to z důvodu nadbytečnosti. Ve výpovědi zaměstnavatel odkazoval na existenci předchozí výpovědi z pracovního poměru a dále i na skutečnost, že o tom, zda již pracovní poměr stěžovatele skončil na základě předchozí výpovědi z pracovního poměru či zda tento pracovní poměr stále trvá "bude patrně rozhodnuto" v soudním řízení.

3. Následně někdejší právní zástupce stěžovatele uplatnil nárok na neplatnost této opakované výpovědi z pracovního poměru u příslušného soudu žalobou. Soudní řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. . V průběhu tohoto řízení namítal stěžovatel nejen formální nedostatky výpovědi z pracovního poměru, tj. že podmíněné odůvodnění výpovědi z pracovního poměru, kdy jsou účinky vázány pouze na případ, že pracovní poměr stěžovatele nadále trvá a že předchozí výpověď z pracovního poměru by byla neplatná, je zmatečné. Současně stěžovatel namítal i účelovost opakované výpovědi a rozpor se skutečností. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. -9 ze dne 13. 2. 2018 byla žaloba stěžovatele o určení neplatnosti opakované výpovědi z pracovního poměru zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel prostřednictvím svého přechozího právního zástupce odvolání. Kromě jiného stěžovatel namítal, že jeho pracovní pozice nebyla zrušena s tím, že tvrzení zaměstnavatele shledával pouze jako účelové. Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. -114 ze dne 14. 3. 2018 byl stěžovatel, prostřednictvím svého bývalého právního zástupce, vyzván k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za podané odvolání. Úhradu soudního poplatku měl dle pokynu stěžovatele zajistit právě tehdejší právní zástupce s tím, že tento hotový výdaj následně přeúčtuje stěžovateli. Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. -115 ze dne 9. 4. 2018 však bylo odvolací řízení zastaveno, a to z toho důvodu, že soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen. V důsledku tohoto pochybení tehdejšího právního zástupce tak bylo stěžovateli znemožněno domoci se změny zamítavého rozsudku, tj. určení, že výpověď z pracovního poměru je neplatná a v návaznosti na to bylo stěžovateli znemožněno i úspěšné uplatnění jeho nároku na náhradu mzdy z titulu neplatné výpovědi z pracovního poměru dle ust. . Proto se stěžovatel domáhal na svém někdejším právním zástupci zaplacení částky 1 210 318 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené advokátem při výkonu advokacie, soudy mu však, jak výše uvedeno, nevyhověly.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ve zkoumaném případě odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu dovodil, že je povinností soudu, rozhodujícího o nároku klienta na náhradu škody proti jeho advokátovi, vyřešit jako předběžnou otázku, zda při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž svého klienta zastupoval, by žalobce (klient) ve sporu u soudu uspěl a obdržel by od protistrany plnění, které na ní požadoval. Jak konstatoval Nejvyšší soud, v projednávané věci to znamená, že ve sporu o náhradu škody proti advokátovi může být žalobce (stěžovatel) úspěšný, jen pokud by bylo možno dovodit, že zaplatil-li by jeho zástupce soudní poplatek, žalobce by v odvolacím řízení uspěl. Tak tomu však v dané věci nebylo a s uvedenými závěry se lze ztotožnit i z ústavněprávního hlediska.

6. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo provádět dohled nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní stížnost spočívá v polemice stěžovatele s uvedenými a řádně zdůvodněnými právními závěry soudů. Námitka stěžovatele ohledně porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu d tak nemůže obstát. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě pátéd a rozsudek je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout.

7. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu