Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2372/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Táni Plutíkové, zastoupené Mgr. Petrem Polánkou, advokátem, se sídlem v Brně, Zelný trh 12, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. června 2022 č. j. -208, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2021 č. j. -160 a proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. května 2020 č. j. - 92, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů s odkazem na tvrzené porušení práva na spravedlivý proces dle d. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 21. 3. 2016 se stěžovatelka jako nájemce bytu domáhala určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. V řízení rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 5. 2020 č. j. -92, jímž byla žaloba zamítnuta a stěžovatelka zavázána uhradit žalované MUDr. Barbaře Taušové jakožto pronajímatelce náklady řízení. Stěžovatelka proti uvedenému rozsudku podala odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, a dále změnil výši nákladů řízení na straně žalované a rozhodl o náhradě nákladů řízení v odvolacím řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu pak stěžovatelka podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který jej shora uvedeným usnesením odmítl.

2. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedla, že předmětem sporu byla otázka, zda výpověď z nájmu bytu v bytovém domě na adrese X byla oprávněná. Podle žalované pronajímatelky MUDr. Barbary Taušové oprávněná byla, neboť žalobkyně jakožto nájemce byla dlužna za více než tři měsíční nájmy. Městský soud v Brně toto řízení přerušil až do pravomocného skončení řízení vedeného u stejného soudu pod sp. zn. , jehož účastníky byly obě strany v opačném procesním postavení o dlužné nájemné. V uvedeném řízení byla stěžovatelka (coby žalovaná) zavázána uhradit žalobkyni 64 464 Kč s příslušenstvím. Podstatou uvedeného sporu byla otázka oprávněnosti výše nájmu v předmětném bytě. Stěžovatelka jakožto nájemce hradila od roku 2013 částku 5 818 Kč měsíčně a kvůli velmi špatnému stavu bytu zapříčiněnému pronajímatelkou nesouhlasila s jednostranně zvyšovaným nájemným až na částku 9 280 Kč. Z výsledku výše popsaného řízení pak vycházel Městský soud v Brně i v daném nalézacím řízení, když na základě existujícího dlužného nájemného posoudil výpověď z nájmu ze dne 11. 11. 2015 jako platnou a stejně postupoval i soud odvolací. Žalobkyně je však přesvědčena, že soudy obou stupňů měly zkoumat odůvodněnost výpovědi právě i s ohledem na stav bytu, který se od roku 1992, kdy přešel do vlastnictví žalované, vůbec nezměnil, nadále s přetrvávající vlhkostí a tvorbou plísní, způsobenými netěsnícími starými okny a nedostatečně provedenou fasádou domu v úrovni bytové jednotky, dále neodpovídajícím vybavením apod. Stěžovatelka rovněž poukazuje na údajné porušení svých ústavních práv již v původním řízení, tedy v řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , neboť zde v nalézacím řízení o povinnosti uhradit dlužné nájemné prý nebyla dostatečně soudem poučena o možnosti požádat o ustanovení zástupce podle ust. . Stěžovatelka dále upozornila na skutečnost, že v řízení vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. , i následném odvolacím řízení, na něž v tomto předmětném řízení odkazuje nalézací soud, byla protistrana stěžovatelky - žalobkyně MUDr. Barbara Taušová, označena nesprávným datem narození, a je tedy prý otázkou, zda se nejednalo o překážku v řízení, která sice byla odstraněna opravným usnesením č.j. -335 ze dne 5. 8. 2021, leč po právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž měla být po provedení lustrace v evidenci obyvatel soudem odstraněna na jeho výzvu již v začátku řízení.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Žádné zásadní pochybení zasahující do ústavní roviny Ústavní soud v dané věci neshledal a argumentace obsažená v ústavní stížnosti je pouze polemikou stěžovatelky s právními závěry rozhodujících orgánů veřejné moci. Napadená rozhodnutí jsou řádně, podrobně a srozumitelně odůvodněna. Je v nich reagováno na všechny námitky a je tu dostatečně vyloženo, proč nemohla být stěžovatelka v řízení úspěšná. Rozhodnutí tak nelze považovat za nesouladná s ideou obecné spravedlnosti, jak se domnívá stěžovatelka. Za takové situace nepřísluší Ústavnímu soudu do soudního řízení zásadnějším způsobem vstupovat a napadená rozhodnutí podrobně přezkoumávat. Stěžovatelka sice zastává jiný právní názor, to však k vyhovění ústavní stížnosti samozřejmě nepostačuje.

5. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu