Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2087/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Kardy, zastoupeného advokátkou Mgr. Markétou Esslerovou, sídlem Malé náměstí 73, Benešov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2022 č. j. , -199 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. května 2022 č. j. -187, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle d (dále jen " ") a právo na soudní ochranu podle y.

2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí se podává, že proti stěžovateli je na základě věřitelského návrhu vedeno u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") insolvenční řízení, přičemž usnesením ze dne 29. 5. 2014 č. j. -14 bylo rozhodnuto o úpadku stěžovatele a bylo schváleno jeho oddlužení. Usnesením ze dne 4. 4. 2016 č. j. -26 bylo oddlužení stěžovatele zrušeno a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Usnesením ze dne 22. 12. 2021 č. j. -170 vyslovil krajský soud souhlas s prodejem nemovitostí stěžovatele, neboť "předcházející zpeněžení nemovitostí, které již bylo realizováno, neumožnilo uspokojení přihlášených věřitelů a v majetkové podstatě již zbývají, jako majetek, jehož prostřednictvím lze uspokojit přihlášené věřitele, pouze předmětné nemovitosti". Dne 5. 1. 2022 stěžovatel podal u krajského soudu žalobu pro zmatečnost proti shora uvedenému rozhodnutí, návrh na vydání předběžného opatření, aby byla insolvenční správkyni uložena povinnost zdržet se jakýchkoliv právních úkonů v insolvenčním řízení, a požádal, aby mu v řízení o žalobě i v celém insolvenčním řízení byl ustanoven právní zástupce z řad advokátů. Svůj návrh stěžovatel odůvodnil tím, že není dále schopen svá práva v této věci hájit a vystupovat před soudem, neboť nemá přístup k internetu.

3. Ústavní stížností napadeným usnesením krajský soud rozhodl, že stěžovateli se právní zástupce z řad advokátů neustanovuje. Krajský soud uvedl, že podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze ustanovit účastníkovi insolvenčního řízení právního zástupce, jde-li o účastníka, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a současně jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Podle přitom platí, že od soudních poplatků nelze osvobodit účastníka, jde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zatímco majetkové poměry vyplývající z potvrzení předloženého stěžovatelem by osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení právního zástupce, odůvodňovaly, úkony stěžovatele podle krajského soudu představují zjevně bezúspěšné bránění práva. Krajský soud uvedl, že "v souvislosti s předchozím průběhem řízení, se zprávami insolvenčního správce (poslední ze dne 10. 4. 2022) i s obsahem všech podání dlužníka a dospěl k závěru, že ve snaze o ustanovení zástupce pro insolvenční řízení k podání předběžných opatření zamezujících insolvenční správkyni v činnosti, lze spatřovat zjevně svévolné bránění práva na rychlé, hospodárné a co možná nejvyšší uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení, čímž zároveň dochází k vyloučení možnosti přiznání osvobození od soudních poplatků". Dosavadní podání stěžovatele nadto nijak nedokládají, že by nebyl schopen se vyjadřovat ke skutečnostem v insolvenčním řízení, podávat procesní návrhy nebo dokonce porozumět obsahu rozhodnutí.

4. Proti výše uvedenému rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel odvolání, na jehož základě Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením usnesení krajského soudu potvrdil jako věcně správné. Zdůraznil, že "aniž by bylo třeba provádět jakékoliv důkazy k věcným tvrzením dlužníka, již ze samotných údajů dlužníka, z toho, co je soudu známo z obsahu insolvenčního spisu, z incidenčních sporů... a z jeho úřední činnosti, je bez dalšího nepochybné, že požadavku dlužníka nemůže být vyhověno. Je evidentní, že dlužník nemůže být se svými návrhy na nezpeněžování zbývající majetkové podstaty úspěšný, jedná se o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva". Nadto zdůraznil, že insolvenční řízení trvá již přes 8 let, majetková podstata byla již z velké části zpeněžena, a ustanovení zástupce stěžovateli není nezbytně třeba.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel uvádí, že nevlastní počítač a veškerá svá podání píše ručně, případě na psacím stroji. Jelikož má ztížený přístup k insolvenčnímu rejstříku, požádal o ustanovení právního zástupce z řad advokátů. S obsahem napadených usnesení nesouhlasí. Uvádí, že "není sám schopen odpovídajícím způsobem svá práva náležitě chránit, nikdy v minulosti se svým podáním neuspěl, nikdy mu nebylo vyhověno, nyní oba soudy stěžovateli dali jasně najevo, že se snaží zbytečně, že žádnou ochranu jeho zájmů celá věc nevyžaduje a pokud se brání, jedná se z jeho strany o marné pokusy. Stěžovatel je tak přesvědčen, že u něj došlo výše uvedenými rozhodnutími k porušení jeho práva na soudní ochranu a na právní pomoc, tedy mu tak bylo odňato právo na spravedlivý proces ..., a že jeho stížnost bude úspěšná a zrušením výše uvedených rozhodnutí účastníků dojde k nápravě a možnosti stěžovatele hájit náležitě svá práva a také svůj majetek."

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen podle až . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), když vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y), ale soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y). Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu. Nutno tudíž vycházet mimo jiné z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů.

8. Úsporná ústavní stížnost čítající necelé dvě strany vlastního textu neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci, za tu nelze považovat pouhé odkazy na příslušná ustanovení y a vyjádření nesouhlasu s napadenými rozhodnutími. Obsahem práva na soudní ochranu podle y není záruka úspěchu v řízení.

9. Při přezkumu rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků, resp. při přezkumu žádosti o ustanovení právního zástupce z řad advokátů, dal Ústavní soud ve své rozhodovací praxi mnohokrát najevo, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání takového rozhodnutí, spadá výlučně do rozhodovací sféry soudů (srov. usnesení ze dne 30. 4. 2009

sp. zn.

, ze dne 31. 10. 2013

sp. zn.

, nebo ze dne 24. 8. 2021

sp. zn.

; všechna rozhodnutí jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz). Právo na ustanovení právního zástupce není u bez dalšího zaručeno, ostatně obecně zaručeno není ani na zákonné úrovni bez splnění dalších podmínek, a rozhodnutí o něm zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o splnění podmínek pro ustanovení právního zástupce, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, většinou nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Případy, kdy Ústavní soud otevírá ústavní stížnost věcnému posouzení, jsou výjimečné. K přezkumu napadených rozhodnutí přistupuje Ústavní soud pouze při extrémním vykročení z pravidel pro ustanovení právního zástupce, například při zjištění svévole, při absenci jakéhokoliv odůvodnění nebo pro odůvodnění vybočujícího v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [srov. např. nálezy ze dne 3. 9. 1998

sp. zn.

(N 98/12 SbNU 45), ze dne 31. 8. 2004

sp. zn.

(N 125/34 SbNU 281) nebo ze dne 17. 5. 2011

sp. zn.

(N 96/61 SbNU 489)]. K podobnému pochybení však v posuzované věci nedošlo.

10. Soudy se posouzením, zda stěžovatel splňuje podmínky pro ustanovení právního zástupce z řad advokátů, řádně zabývaly, použily relevantní zákonná ustanovení, uvedly důvody, z nichž při svém rozhodnutí vycházely a odpovídajícím způsobem vysvětlily, jakými úvahami se řídily, přičemž tak učinily způsobem, který z ústavněprávních mezí nevybočuje. Ani skutečnost, že stěžovatel nedisponuje vlastním počítačem s přístupem na internet, není sama o sobě důvodem pro přiznání právního zastoupení z řad advokátů. Jak ostatně vyplývá i z ústavní stížnosti, stěžovatel je i přesto v insolvenčním řízení "aktivní" a podává insolvenčnímu soudu velké množství návrhů. Jak však sám přiznává, ani jeden z nich neshledaly soudy důvodným. Nadto ani v ústavní stížnosti stěžovatel nevyvrací závěr, že jeho podání ze dne 5. 1. 2022 (k jejich obsahu viz výše bod 2 in fine) představují zjevně bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva.

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2022

Josef Fiala, v. r.

předseda senátu