Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3232/2024

30 Cdo 3232/2024-265

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Pavlem Maršálkem,advokátem se sídlem v Liberci, Vrchlického 802/46, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 63 825 Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 6. 2024, č. j. -240, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 162 200 Kč, představující náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. .

2. Okresní soud v Liberci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 6. 2021, č. j. -145 ve spojení s rozsudkem ze dne 6. 3. 2024, č. j. -221, zamítl v celém rozsahu žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 162 000 Kč (výrok I), žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II), ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Pavlu Maršálkovi, advokátovi, přiznal odměnu a náhradu výdajů ve výši 14 200 Kč (výrok III), rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení placených státem vůči žalobci (výrok IV) a zamítl v celém rozsahu žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 200 Kč (výrok V).

3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I žalobu zamítající v požadavku na zaplacení částky 23 900 Kč změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 23 900 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I zamítající žalobu v požadavku na zaplacení částky 39 925 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na účet Okresního soudu v Liberci náhradu nákladů v řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 200 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 180 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 13 800 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).

4. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako odvolací soud tak rozhodl poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 22. 3. 2022, č. j. -173, ve výroku I potvrzujícím zamítnutí žaloby co do částky 63 825 Kč a v navazujícím nákladovém výroku II zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. -212, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Rozsudek odvolacího soudu, jak vyplývá z obsahu dovolání (viz bod VI dovolání), napadl žalobce v rozsahu výroku II včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

6. Podle ustanovení není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má přitom rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ).

7. V této věci je předmětem dovolacího řízení žalobcův nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 39 925 Kč, o kterém rozhodl odvolací soud ve výroku II napadeného rozhodnutí. Dovolání žalobce tak není dle přípustné.

8. Jelikož přípustnost dovolání nemůže být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. , jakož i nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. , bod 20 a 21, uveřejněný pod č. 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalobce podle odmítl.

9. K případným vadám řízení včetně žalobcem namítaného nedostatečného odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

10. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2024

JUDr. Pavel Simon předseda senátu