Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2266/2024

21 Cdo 2266/2024-381

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Jana Koziny č. 1295/2a, proti žalované Simoldes Plasticos Czech s. r. o., se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Lipovka č. 162, IČO 03545695, zastoupené JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská č. 2581/67, o zaplacení 1 616 958,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2024, č. j. -339, takto:

Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2.2024, č. j. -339, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Na dovolatelkou předložené otázce, zda je pro zproštění povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle dostačující, pokud je zaměstnanec seznámen s konkrétním předpisem či pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci formou seznámení s abstraktním pravidlem demonstrovaným praktickými situacemi, napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že žalobkyně s předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve smyslu řádně seznámena nebyla, a to z důvodu, že pro situaci, v níž došlo k úrazu žalobkyně, není obecná zmínka, že „žalobkyně se má mimo halu pohybovat jen po vyznačených trasách“, dostatečným a řádným seznámením s pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tento závěr učinil odvolací soud na základě skutkového zjištění (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení a věty první – nepodléhá), že k úrazu žalobkyně došlo v situaci, kdy vyznačená zóna pro pěší končí, aniž by byl naznačen další směr možnosti bezpečného pohybu (pro takovou situaci žalovaná žádný pokyn k zajištění bezpečnosti žalobkyni nesdělila), že na místě samém je poměrně těžké se orientovat, kam, resp. kudy přesně může chodec jít (…) a že nelze ani jednoznačně určit a rozpoznat, do jakých konkrétních míst mohou vysokozdvižné vozíky zajet, že bylo běžnou praxí, že se zaměstnanci pohybovali v oblasti bez značeného koridoru, a že standardně používali nouzový východ z haly K7. Jinými slovy odvolací soud možnost obecného (tedy abstraktního ve smyslu argumentace dovolatelky) pokynu nevylučuje, avšak v posuzovaném případě je jeho rozhodnutí postaveno na závěru, že obecný pokyn o pohybu pěších nebyl pro danou situaci řádným a dostatečným; vymezení dovolacího důvodu dovolatelkou se proto s právním posouzením odvolacího soudu míjí.

Spatřuje-li dovolatelka v této souvislosti rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu, pak dovolací soud uvádí, že tento rozpor neshledává. S ohledem na shora uvedené není na projednávanou věc přiléhavý závěr vyslovený Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. , že pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je jakýkoli výslovný pokyn učiněný písemně nebo ústně, jestliže stanoví pro podřízené závazný způsob chování. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že pro situaci, při níž došlo k úrazu žalobkyně, nebyl žalobkyni dostatečný a řádný pokyn k zajištění bezpečnosti udělen. Obdobně nelze na projednávanou věc aplikovat ani závěr vyslovený dovolacím soudem v rozsudku ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. , který se týkal otázky (ne)dostatečné konkrétnosti právního předpisu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve vazbě na složení předepsané zkoušky odborné způsobilosti a splnění zvláštních předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce a získanou kvalifikaci. Odvolací soud se neodchýlil ani od závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. , pokud se podrobně zabýval jak předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jejich povahou a důvody, tak i seznámením žalobkyně s těmito pravidly, místními podmínkami a dalšími konkrétními okolnostmi projednávané věci, a dospěl přitom k závěru, že žalobkyně s těmito pravidly řádně seznámena nebyla, a proto liberační důvod podle není dán.

Bez toho, aby dovolatelka v dovolání řádně zpochybnila výše uvedený závěr odvolacího soudu, nemůže přípustnost podaného dovolání ve smyslu založit druhá otázka předkládaná dovolatelkou (zda je pro zproštění povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody podle , v souvislosti s prokázáním soustavnosti vyžadování a kontroly znalosti předpisů, podstatná povaha pravidla, jehož porušení je v příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu), neboť ani její odlišné řešení se nemůže v poměrech dovolatelky projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sb. rozh. obč., a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 ve Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. ). Ostatně nelze přehlížet, že odvolací soud své úvahy o této otázce doplnil pouze „pro větší komplexnost“.

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroků o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2024

Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu