Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2923/2024

29 Cdo 2923/2024-639

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. P., zastoupeného JUDr. Michalem Říhou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 608/52, PSČ 120 00, proti žalovanému L. B., zastoupenému opatrovníkem JUDr. Jiřím Svozilem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 180, PSČ 760 01, o určení neúčinnosti právního jednání, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. února 2024, č. j. -505, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 30. března 2021, č. j. -139, určil, že převod spoluvlastnického práva k (v rozhodnutí specifikovaným) nemovitým věcem v katastrálním území XY (dále jen „nemovité věci“), „k němuž došlo“ darovací smlouvou ze dne 1. prosince 2014 uzavřenou mezi V. B. (dále jen „V. B.“) jako dárkyní a žalovaným (L. B.) jako obdarovaným, je vůči žalobci (M. P.) právně neúčinný (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

2. Soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení , a , (dále jen „o. z.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že bezúplatný převod nemovitých věcí byl způsobilý zkrátit uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce za V. B.

3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 15. února 2024, č. j. -505, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení o. z., , , , a , (dále též jen „ ) – se ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně a dále se zabýval námitkami žalovaného vůči nesprávnému procesnímu postupu soudu prvního stupně. Námitku, že mu nebyla poskytnuta dostatečná lhůta k přípravě na jednání a že soud prvního stupně neodročil jednání za účelem ustanovení advokáta, shledal odvolací soud jako nedůvodnou, neboť žalovaný svým počínáním sledoval (toliko) cíl zmařit jednání, a nikoliv hájit svá procesní práva.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný v „plném rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, jež nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Dovolatel namítá, že s ohledem na dobu doručení předvolání k jednání měl velmi krátkou lhůtu pro seznámení se se stavem věci a nalezení odborné pomoci, čímž bylo porušeno jeho právo na právní pomoc. Formalistické uplatňování lhůty pro předvolání může podle něj představovat porušení práva na spravedlivý proces.

7. Dále dovolatel uvádí, že mu závažný psychický stav neumožnil hájit svá procesní práva a oprávněné zájmy v průběhu soudního řízení. Odvolací soud sice dovolateli ustanovil opatrovníka (na rozdíl od soudu prvního stupně), avšak bez reálné možnosti ovlivnit výsledek odvolacího řízení z důvodu formalistického přístupu k jednání. Dovolatel rovněž namítá extrémní nesoulad napadeného rozhodnutí s obsahem spisu, nesprávné hodnocení důkazů a opominutí jeho důkazů.

8. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout.

9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

10. Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním v „plném rozsahu“, tedy i v prvním výroku v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil bod II. výroku soudu prvního stupně, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a ve druhém výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Ve vztahu k těmto (nákladovým) výrokům však přípustnost dovolání vylučuje ustanovení Nejvyšší soud proto dovolání v této části bez dalšího odmítl podle jako objektivně nepřípustné.

11. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné podle a 2

12. Námitkami, jež dovolatel uvádí jako dovolací důvody, a podle kterých mu nebyla poskytnuta dostatečná lhůta k přípravě na jednání a nebyl mu ustanoven advokát k hájení jeho práv, namítl žalovaný zmatečnostní vadu řízení ve smyslu , spočívající v tom, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem; k jejímu prověření ovšem slouží žaloba pro zmatečnost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. , srovnej také např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. března 2013, sp. zn. , odst. 11.).

13. Způsobilým dovolacím důvodem nejsou ani další dovolatelem tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže takové (tvrzené) procesní vady nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu , jako je tomu i v projednávané věci. K takovým tvrzeným procesním vadám (zejména při provádění a hodnocení důkazů) Nejvyšší soud přihlíží (i) z úřední povinnosti toliko u (jinak) přípustného dovolání ( ),

14. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb., a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

15. O návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že dovolání bylo v přiměřené lhůtě odmítnuto, se tento návrh stal bezpředmětným.

16. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 26. září 2024), která podle ustanovení bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč) částku 3 100 Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) činí částku 4 114 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti exekučním návrhem (návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 28. 11. 2024

Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu