Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 101/2024

33 Cdo 101/2024-207

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. S.,zastoupeného Mgr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem v Praze, Václavské náměstí 837/11, proti žalované Generali Česká Distribuce a.s., se sídlem Praha 4, Nusle, Na Pankráci 1658/121, identifikační číslo osoby 44795084, zastoupené Mgr. Jiřím Payerem, advokátem se sídlem v Praze, Konopišťská 1153/6, o určení trvání smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, č. j. -176, takto:

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Payera, advokáta.

Odůvodnění:(dle )

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28. 2. 2023, č. j. -141, zamítl žalobní návrh s určením, že odstoupení žalované ze dne 26. 11. 2019 od smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. V0158838V02 uzavřené dne 12. 12. 2016 je neplatné a tato smlouva nadále trvá (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.

K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že je nepovažuje za přípustné ani za důvodné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, eventuálně zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „ “ (viz čl. II a XII ).

Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. ). Žalobce však svým dovoláním napadá nejen rozsudek odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně. neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle ve spojení s věty první (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.).

Podle pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel jako otázku dovolacím soudem dosud neřešenou pokládá, zda „je odstoupení od smlouvy platné za situace, kdy lze toto odstoupení od smlouvy označit za ryze účelové z důvodu, že odstupující účastník smlouvy důvody pro odstoupení od smlouvy uměle vytvořil a zároveň dlouhodobě znemožňoval plnění smluvních povinností druhé smluvní straně, aby mohl následně od smlouvy odstoupit“. Jeho námitky však primárně nesměřují proti správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž dovolatel jejich prostřednictvím namítá nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce po dobu delší jednoho roku nebyl adekvátně pojištěn a že při uzavírání smluv s klienty (při nakládání se vstupními údaji zadávanými do systému žalované) postupoval v rozporu s vnitřními předpisy. Naproti tomu žalobce v dovolání opírá svůj právní závěr (že odstoupení od smlouvy je neplatné, případně že nepožívá právní ochrany, neboť jde o zjevné zneužití práva) o vlastní verzi skutkového stavu, že jeho pochybení vyplývají z nesprávného fungování systému žalované, která mu řádné plnění smluvních povinností znemožňovala. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. ).

Namítá-li pak dovolatel s odkazem na judikaturu dovolacího soudu, že odvolací soud při zjišťování skutkového stavu pochybil, jestliže skutkový stav nebyl pro rozhodnutí v podstatné části vůbec zjištěn a že soudy v podstatné části svého rozhodnutí vyšly z nepravdivé svědecké výpovědi svědka, pomíjí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit ( a contrario, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. ).

Námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu odůvodněnou přesvědčením, že se odvolací soud nevypořádal s naplněním důvodů pro odstoupení od smlouvy, dovolatel opět zakládá na vlastní skutkové verzi (prosazuje, že jeho postup při uzavírání smluv byl v souladu s interními předpisy) odlišné od toho, k čemu dospěly nalézací soudy na základě provedeného dokazování. Nadto uvedenou námitkou dovolatel neuplatňuje způsobilý dovolací důvod ( ), nýbrž namítá vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (viz ). Vady řízení samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. ). Dovolateli nelze přisvědčit ani v tom, že napadený rozsudek či rozsudek soudu prvního stupně neodpovídají požadavkům vyplývajícícm z (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.).

Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v , Nejvyšší soud dovolání žalobce podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 27. 11. 2024

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu