Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Nd 503/2024

-42

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně IFIS investiční fond, a.s., se sídlem Brno, Trnitá, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 361/16, proti žalovanému P. K., o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle , t a k t o:

Odůvodnění:

Žalovaný podáním ze dne 4. 9. 2024 navrhl, aby věc – nyní projednávaná u Okresního soudu ve Vsetíně – byla přikázána Okresnímu soudu Praha-východ z důvodu jeho dlouhodobého pobytu na adrese XY.

Žalobkyně se k návrhu na přikázání věci nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený soudu příslušnému a soudu, jemuž má být věc přikázána ( věta první ), dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá).

Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (d, publikované pod č. ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Okolnosti, pro něž žalovaný navrhl přikázání věci označenému soudu, neobstojí. Situace, že některý účastník musí překonat mezi místem bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost nebo že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. ). Jinak řečeno - žalovaným tvrzené důvody nejsou samy o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nejvyšší soud při úvahách o možném postupu podle přihlédl též k tomu, že Okresní soud ve Vsetíně již vydal ve věci elektronický platební rozkaz a následně vedl řízení, v němž prováděl další procesní úkony.

Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 12. 2024

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu