Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Nd 429/2024

21 Nd 429/2024-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka ve věci žalobkyně ATLANTIS SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, se sídlem v Ostrówě Wielkopolskem, Ledóchowskiego č. 34, Polská republika, zastoupené JUDr. Wiesławem Firlou, advokátem se sídlem v Ostravě, Křížkovského č. 617/10, proti žalované FR LOGISTIK – GRUPO FAMIRUM SL, se sídlem v Paterně, C. del Corretger č. 23, Španělské království, jiné reg. č. ESB98947229, o zaplacení 2 300 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dne 16. 4. 2024 k Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se na žalované domáhá zaplacení částky 2 300 EUR s příslušenstvím (z titulu smlouvy o přepravě).

Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. -10, vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Uvedl, že v dané věci je dána pravomoc českých soudů podle čl. 31 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen „Úmluva CMR“), neboť místo, kde došlo k převzetí zboží k přepravě, se nachází v České republice. S ohledem na skutečnost, že Úmluva CMR určuje pouze mezinárodní pravomoc, aniž by určovala i místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky a místní příslušnost nelze určit ani podle až 89a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uzavřel, že je na místě vyslovit místní nepříslušnost a věc předložit Nejvyššímu soudu ( ).

Podle ustanovení vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek předloží Nejvyššímu soudu.

Podle ustanovení jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.).

Žalovaná je zahraniční právnickou osobou, která nemá v České republice sídlo, závod ani jeho organizační složku, a dosud také nebyl zjištěn ani žádný majetek žalované v České republice. Podle ustanovení až (upravujících pravidla pro určení místní příslušnosti soudu) tak skutečně nelze zjistit, který ze soudů prvního stupně je místně příslušný danou věc projednat a rozhodnout.

Vzhledem k tomu, že aplikace čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale i příslušnost místní, je v posuzovaném případě vyloučena (srov. nařízení Brusel I bis), a jelikož místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky neupravuje ani Úmluva CMR, postupoval Nejvyšší soud podle ustanovení a určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Orlicí.V obvodu tohoto soudu se nachází místo určené k nakládce přepravovaného zboží („XY“) a k tomuto soudu byla navíc žaloba podána. Určení daného soudu k projednání a rozhodnutí této věci tak nejlépe odpovídá zájmu na hospodárnosti řízení a řádném výkonu spravedlnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2024

Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu