Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2220/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Evy S. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Kateřinou Pražanovou, advokátkou, sídlem generála Svobody 339, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. července 2022 sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a Pavla S. (jedná se o pseudonym), jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Návrhem dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka podala ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen ""), kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") ze dne 8. 6. 2022 č. j. -62. Předmětem řízení byl návrh otce Pavla S. ve věci nezletilého Tomáše S. (jedná se o pseudonym) na vydání předběžného opatření o úpravu styku s nezletilým synem.

2. změnil zamítavé rozhodnutí okresního soudu a vydal předběžné opatření, kterým rozhodl, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilým Tomáše každou neděli od 14,00 hod do 18,00 hodin s tím, že nezletilého převezme v místě bydliště matky a v tomto místě jej po ukončení styku matce předá zpět. Matce uložil povinnost nezletilého na styk s otcem řádně připravit s tím, že jej v místě svého bydliště na počátku styku otci předá a v tomto místě jej po ukončení styku převezme zpět.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že pravomocné rozhodnutí krajského soudu je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého a v důsledku toho bylo zasaženo do jejích základních práv. Ve věci nezletilého Tomáše podala stěžovatelka dne 20. 5. 2022 k Okresnímu soudu v Pardubicích návrh na omezení rodičovské odpovědnosti otce a zákazu styku, neboť v době kdy, měl otec o syna pečovat, došlo k intoxikaci nezletilého amfetaminem a metamfetaminem. Nezletilý Tomáš následně trpěl halucinacemi a musel být hospitalizován ve zdravotnickém zařízení. Stěžovatelka oznámila celou záležitost orgánům OSPOD a Policii ČR, nezletilý byl vyhodnocen jako ohrožené dítě a bylo přistoupeno k vyhotovení individuálního plánu ochrany dítěte. Okresní soud zamítl návrh otce ze dne 1. 6. 2022 na vydání předběžného opatření o úpravě rozsahu styku s nezletilým, protože nebyla naplněna podmínka naléhavé nutnosti a je v zájmu dítěte objasnění intoxikace nezletilého; za tím účelem nařídil jednání. nesdílel názor okresního soudu a návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl. Stěžovatelka se domnívá, že , podle jejího přesvědčení, nedostál požadavkům, které jsou kladeny na odůvodnění soudního rozhodnutí, neboť rozhodnutí je dogmatické, vnitřně rozporné a v rozporu se spisovým materiálem, v důsledku toho vykazuje zjevné znaky zmatečnosti a nepřezkoumatelnosti. Stěžovatelka v této souvislosti zdůrazňuje, že jde o zcela výjimečnou situaci spojenou se zcela výjimečnými důsledky pro nezletilého Tomáše, rozhodnutí podle jejího názoru nebylo učiněno v nejlepším zájmu dítěte a došlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení. znemožnil stěžovatelce domáhat se revize jeho rozhodnutí, kterým jsou jí ukládány povinnosti, a v důsledku toho došlo k zásahu do jejich základních práv. Pokud dospěl k odlišným skutkovým a právním závěrům než okresní soud, měl rozhodnutí zrušit a vrátit k dalšímu řízení. S návrhem stěžovatelky na asistovaný styk se nikterak nevypořádal, jen poznamenal, že vzhledem k rozsahu styku nebyly splněny podmínky pro jeho nařízení.

4. Stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení práva na spravedlivý proces zaručené d (dále jen "") a na rovnost účastníků řízení dle y. Soudní rozhodování i o předběžném opatření by mělo být podrobeno zvýšeným nárokům, přestože jím dochází pouze k dočasné úpravě poměrů právních vztahů, neboť je způsobilé zasáhnout zásadním způsobem do základních práv a svobod jednotlivce. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Ústavní soud nálezem napadené usnesení zrušil. Dále odkázala na judikaturu Ústavního soudu v obdobné věci (

sp. zn.

,

sp. zn. -1

).

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena advokátem dle až 31 . K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, pokud směřuje proti usnesení krajského soudu, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

III.

Vlastní posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud k uvedenému uvádí, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných v rodinných věcech upravených přistupuje obzvláště restriktivně. Konstantně přitom judikuje, že klíčovým kritériem, které soudy musejí brát při rozhodování obecně ve věcech péče o děti v potaz, je nejlepší zájem dítěte, který je však definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci dítěte. Je proto primárně úkolem opatrovnických soudů, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Jsou to totiž právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně, s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů), přezkoumatelné a logické odůvodnění, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní [srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2020

sp. zn.

); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

7. Pokud jde o vymezení ústavněprávních kritérií týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilému dítěti, včetně jejich zatímní úpravy prostřednictvím nařízených předběžných opatření, Ústavní soud poukazuje dále např. na nález ze dne 23. 2. 2010

sp. zn.

(N 32/56 SbNU 363); nález ze dne 18. 8. 2010

sp. zn.

(N 165/58 SbNU 421). Přitom zdůrazňuje zatímní charakter napadeného rozhodnutí.

8. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného soudního rozhodnutí krajského soudu o předběžném opatření, kterým rozhodl, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilým Tomáše a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní soud předně podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy. V souzené věci není pochyb o tom, že výsledek řízení o návrhu na vydání předběžného opatření nelze nahradit rozhodnutím ve věci samé. Jak již upozornil v napadeném usnesení, z dosavadních řízení ve věci péče o nezletilého Tomáše vyplynulo, že se otec s ním pravidelně stýkal a bez připomínek o nezletilého pečoval. Pochybení v řádné péči o nezletilého, ojedinělá událost, ke které došlo 25. 4. 2022 a její následky jsou ve zřejmém rozporu s nejlepšími zájmy nezletilého včetně jeho zdraví a dalšího příznivého vývoje, nemohou však vést k odepření práva na zachování vzájemného vztahu. K takovému popření základního rodinného práva mezi rodičem a nezletilým dítětem nepostačují stěžovatelkou namítané konkrétní skutečnosti a ostatní stěžovatelkou uvedené nedostatky v péči o nezletilého včetně neplacení výživného.

10. Výše uvedené odůvodnění krajského soudu pokládá Ústavní soud vzhledem k právě řečenému za racionální a srozumitelné. Tím spíše tyto úvahy platí i pro rozhodování Ústavního soudu, tedy s plynutím času, kdy rozhodování u okresního soudu ve věci samé k návrhu stěžovatelky může trvat vzhledem k okolnostem poměrně dlouho. Nelze do doby, než bude rozhodnuto o podmínkách styku rodičů s nezletilým dítětem dle až zcela zamezit styku s otcem, protože nebylo prokázáno, jakým způsobem došlo k intoxikaci nezletilého. Předmětem řízení ve věci samé se obecné soudy pokusí nalézt takové řešení, které by bylo vůči všem zúčastněným spravedlivé a ideální pro nezletilého, stěžovatelka bude mít zároveň možnost uplatnit řádný opravný prostředek v případě jejího nesouhlasu.

11. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že konfliktní stav nastal v prvé řadě v důsledku události 25. 4. 2022, při níž si otec nezletilého vyzvedl v mateřské škole s tím, že stěžovatelka nezletilého přebírala od otce v 19 hodin, kdy chování nezletilého vykazovalo známky nezvyklosti. Ty vedly stěžovatelku k tomu, že nechala nezletilého v noci z 25. na 26. 4. 2022 vyšetřit v pardubické nemocnici, kde po provedených odběrech byl v těle nezletilého prokázán amfetaminem a metamfetaminem. Ve věci ohrožení výchovy dítěte probíhá šetření Policií ČR a je řešena opatrovníkem OSPOD. Od tohoto data stěžovatelka nezletilého ke styku otci nepředala, a to s tvrzením, že ohrožuje jeho život a zdraví.

12. Takové jednání stěžovatelky nelze jakkoli akceptovat ani tolerovat. Tímto jednáním by mohlo fakticky dojít k definitivnímu zpřetrhání citových vazeb mezi otcem a nezletilým synem a v podstatě byl znemožněn jakýkoli pravidelný osobní kontakt mezi nimi. Ústavní soud přisvědčil závěrům krajského soudu, že zde existovala naléhavá potřeba navrhované zatímní úpravy právních poměrů účastníků spočívající v nezbytném rozsahu zatímně upravit styk nezletilého s otcem. nevyhověl návrhu otce a upravil styk jen v nutném minimálním rozsahu, když nepřihlédl k období letních prázdnin, resp. dovolené. Větší rozsah styku navrhovaný otcem neshledal důvodným ani podložený prokázanými či osvědčenými konkrétními skutečnostmi a přihlédl k tomu, že v řízení o předběžném opatření není prováděno dokazování v plném rozsahu s ohledem na krátké lhůty a obsah spisu. neshledal důvodným návrh matky na nutnost úpravy asistovaného styku s otcem za přítomnosti třetí osoby s ohledem na minimální délku styku čtyř hodin. Konstatoval, že otec si je plně vědom všech svých práv a zejména povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti ve vztahu k zajištění řádné péče o nezletilého, a to včetně veškerých možných občanskoprávních, ale i trestních následků, zejména po politováníhodné události dne 25. 4. 2022, která je nadále v šetření OSPOD a Policie ČR.

13. Ústavní soud přisvědčil závěru odůvodnění krajského soudu, že bude na obou rodičích, aby v souladu s nejlepším zájmem nezletilého Tomáše i po uvedené události navázali na svůj řádný výkon rodičovské péče a obnovili jej tak, aby tyto nejlepší zájmy nezletilého a jeho zdravý vývoj byly zachovány i s ohledem na presumpci neviny, když konkrétní podezření otce nebylo prokázáno. Ani tato ojedinělá událost nemůže v dané věci vést k tomu, aby stěžovatelka jednostranným chováním a podezřením odepřela otci a nezletilému Tomášovi jejich základní rodinné právo na zachování vzájemného vztahu, které je právě prostřednictvím styku zajišťováno a realizováno. V opačném případě hrozilo trvalé odcizení nezletilého od otce a takový stav není v zájmu nezletilého.

14. Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem krajského soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky na spravedlivý proces dle y a na rovnost účastníků řízení dle y, ani argumentace stěžovatelky judikaturou Ústavního soudu není přiléhavá.

15. Z výše uvedených důvodů ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou Ústavní soud odmítl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2022

Jan Filip, v. r.

předseda senátu