Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2149/2024

-111

USNESENÍ

SYGNUM IMMO, s.r.o.

POZIMOS, a.s.

, se sídlem ve Zlíně, K Pasekám 3663, identifikační číslo osoby 00147389, zastoupené JUDr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Školní 3362/11, o zaplacení 15 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2024, č. j. -69, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. V řízení zahájeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. se žalobkyně (původně v postavení žalované) vzájemným návrhem (vyloučeným Okresním soudem ve Zlíně k samostatnému řízení) domáhá na žalované (původně v postavení žalobkyně) zaplacení částky 15 000 000 Kč s příslušenstvím jako slevy z ceny díla, které prováděla žalovaná, neboť žalovanou zhotovená podlaha vykazuje vady způsobené nesprávným postupem žalované při jejím zhotovení. Z pohledu právní kvalifikace žalovaná uplatněný nárok na slevu opírala o sjednanou záruku za jakost díla, eventuálně o právo z vadného plnění.

2. Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 9. 2023, č. j. -32, odmítl podání žalobkyně, kterým se na žalované domáhala zaplacení 15 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II), rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (výrok III) a uložil žalobkyni povinnost sdělit číslo účtu a majitele účtu, na který má být zaplacený soudní poplatek vrácen (výrok IV).

3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 15 000 000 Kč s příslušenstvím, se neodmítá.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

5. Žalovaná v části II dovolání klade celkem čtyři otázky, které podle jejího mínění dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a to:

a. zda je žalobce v žalobě povinen rozlišit, zda se nároku domáhá ze záruky za jakost, nebo z práv z vadného plnění;b. zda je důvodnost nároku na slevu z ceny díla uplatněného na základě záruky za jakost, eventuálně na základě práv z vadného plnění, otázkou právního posouzení ze strany soudu;c. zda by přiznáním nároku na slevu z ceny díla, který je žalobcem odůvodněn zárukou za jakost, eventuálně právem z vadného plnění, mohlo dojít k překročení žalobního návrhu, a tím k porušení dispoziční zásady;d. zda se v daném případě jedná o odlišné skutkové stavy, které mohou být uplatněny nezávisle na sobě a lze je volně zaměňovat.

6. V další části dovolání (pod bodem III) pak žalovaná napadá právní posouzení odvolacího soudu, podle kterého žalobkyně v žalobě (ve vzájemném návrhu) dostatečně individualizovala, co má být předmětem řízení, resp. dostála své povinnosti uvést v žalobě takové skutečnosti, kterými vylíčila skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Žalovaná s tímto právním posouzením nesouhlasí a uvádí judikaturu Nejvyššího soudu, od které se odvolací soud v napadeném usnesení měl podle jejího názoru odchýlit. Posuzováno podle obsahu dovolání ( ve spojení s ) výše uvedeným žalovaná v dovolání vymezuje další otázku procesního práva a uvádí, v čem ohledně ní spatřuje předpoklad přípustnosti dovolání ( ).

7. V dovolání žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby potvrzuje.

8. Žalobkyně v podaném vyjádření k dovolání zpochybnila dovolací argumentaci žalované, označila její dovolání za nepřípustné, jakož i za nedůvodné a navrhla Nejvyššímu soudu, aby je odmítl, případně aby je zamítl.

9. Dovolání žalované bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

10. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

11. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Ohledně shora uvedených otázek a) až c) nemůže být dovolání podle přípustné již proto, že odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil. Vycházel v něm totiž ze závěru, že v projednávané věci žalobkyně v žalobě (resp. ve vzájemném návrhu ze dne 28. 3. 2023) a v jejím doplnění (ze dne 11. 9. 2023) dostatečně individualizovala, co má být předmětem řízení. Jinak řečeno, podle odvolacího soudu žalobkyně dostála své povinnosti uvést v návrhu takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (viz bod 14 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Na žalovanou formulovaných otázkách tak odvolací soud své právní posouzení věci nezaložil, a tyto otázky proto nemohou založit přípustnost dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. ). Ve vztahu k otázce sub c) dovolací soud navíc upozorňuje, že již z její formulace je zřejmé, že se jedná o otázku hypotetickou, která v napadeném rozhodnutí již ze své povahy nemohla být řešena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. ).

13. Pouze otázkou sub d) a otázkou uvedenou v části III dovolání (viz bod 6 shora) žalovaná v dovolání napadá posouzení odvolacího soudu, že žalobkyně dostatečně (v souladu s ) vylíčila rozhodující skutkové okolnosti uplatněného nároku, a že tedy dostatečně určitě vymezila, co je předmětem sporu. S ohledem na skutečnost, že obě otázky napadají stejný závěr odvolacího soudu, vypořádává je dovolací soud současně.

14. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vychází ze závěru, že předmětem civilního sporného řízení je zákonem uplatněné právo na plnění (procesní nárok), které zahrnuje základ (žalobou tvrzené právně významné skutečnosti) a předmět (žalobní petit). Vylíčením právně významných rozhodujících skutečností ( ) žalobce určuje, o čem a na jakém skutkovém základě má soud rozhodnout. Žalobce je proto povinen v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě svůj nárok uplatňuje, a to v rozsahu, který umožní jeho jednoznačnou individualizaci (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. ).

15. Ve vztahu k rozlišení mezi různými a totožnými skutkovými základy žaloby pak Nejvyšší soud vyložil, že podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 31/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. ). Totožnost skutku je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání, anebo totožnost následku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. , a ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. ).

16. V rozsudku ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. , k tomu Nejvyšší soud doplnil, že ve vztahu k totožnosti základu procesního nároku (tj. totožnosti skutku či jinak totožnosti skutkového základu věci) musí platit, že jsou-li skutkové přednesy ve srovnávaných případech stejné, je dána identita základů předmětu sporu, a to i přesto, že na ně lze aplikovat skutkové podstaty dvou nebo více nárokových norem. V procesní nauce a v soudní praxi se tak uplatňuje koncepce „faktické jednoty“, jež nebere v potaz znaky skutkové podstaty nárokové normy, nýbrž základ procesního nároku vymezuje těmi skutečnostmi, které spolu souvisejí natolik, že tvoří jednotný skutkový komplex, či, jinak vyjádřeno, představují stejnou „životní událost“ (srov. k tomu nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , a ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. , jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2024, sp. zn. ).

17. Sama právní kvalifikace uplatněného nároku pak není obligatorní náležitostí žaloby (srov. ), a je-li přesto v žalobě obsažena, není pro soud závazná; je povinností soudu (v duchu zásady „iura novit curia“) vyhledat normu hmotného práva, jejíž hypotéza (znaky skutkové podstaty v ní obsažené) odpovídá zjištěnému skutkovému stavu věci, a uplatněný nárok posoudit podle této normy, bez zřetele na to, jaké právní posouzení věci prosazoval žalobce (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu).

18. V projednávané věci odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně požadovala slevu z ceny díla ve výši 15 000 000 Kč z důvodu vad žalovanou zhotoveného díla v podobě prasklin vnitřní podlahové plochy haly a obnažení ocelové výztuže. Uzavřel-li odvolací soud za daných okolností, že pokud žalobkyně vymezila předmět řízení uvedením toho, čeho se domáhá (slevy z ceny díla ve výši 15 000 000 Kč s příslušenstvím), a vylíčením rozhodujících skutkových okolností spočívajících v popisu jednání (zhotovení díla žalovanou, v jehož rámci došlo k chybnému uložení výztuže a k zhotovení podlahy o nedostatečné tloušťce) i následku daného jednání (praskliny vnitřní podlahové haly, obnažení ocelové výztuže, snížení životnosti podlahy a koroze horní výztuže), individualizovala tím svůj nárok dostatečně, a odvolací soud tak postupoval v souladu se shora citovanou judikaturou, jestliže rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby změnil. Jinak řečeno, hodnocení, podle které nárokové normy (zda na základě sjednané záruky za jakost, nebo na základě práv z vadného plnění), budou soudy v dalším řízení takto žalobkyní uplatněný nárok v řízení posuzovat, není z hlediska dostatečného vymezení skutkového základu žaloby rozhodné. Uvedená otázka tak přípustnost dovolání podle nemůže založit.

19. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

20. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci (, a ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 10. 2024

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu