Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 830/22

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., t. č. Věznice Karviná, P. O. BOX 42, Karviná, zastoupeného Mgr. Jiřím Klegou, advokátem, sídlem Bohumínská 1553, Rychvald, proti usnesení Okresního soud v Karviné ze dne 14. prosince 2021 č. j. -29 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. ledna 2022 č. j. -37, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Návrhem na zahájení řízení ze dne 23. března 2022 brojil stěžovatel proti shora uvedený soudním rozhodnutím s tím, že jimi mělo být, mimo jiné, porušeno jemu ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, a domáhal se jejich zrušení postupem dle ust. a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

2. Výzvou, která byla stěžovateli doručena dne 7. dubna 2022, byl stěžovatel postupem dle ust. vyzván k odstranění vad jeho návrhu a Ústavním soudem mu k tomuto byla určena dvouměsíční lhůta.

3. Následně byl stěžovateli Českou advokátní komorou určen k poskytnutí právní služby spočívající v zastoupení v nyní vedeném řízení před Ústavním soudem shora uvedený advokát, který založil do spisu u Ústavního soudu řádnou plnou moc pro zastupování v řízení vedeném o návrhu stěžovatele.

4. Dne 7. června 2022 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání sepsané určeným advokátem, jímž došlo k odstranění vad původního návrhu.

5. Napadeným usnesením Okresního soud v Karviné došlo k zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody, v němž je pro opakovanou drogovou trestnou činnost. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byla zamítnuta stížnost navrhovatele podaná proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí postupem dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

6. Stěžovatel proti napadeným rozhodnutím brojí tak, že je označuje za "nesprávná" s tím, že obecnými soudy neměl být v potřebném rozsahu dostatečně zjištěn skutkový stav a dále jimi nemělo být dostatečně přihlédnuto ke skutečnostem, které svědčily ve prospěch vyhovění žádosti navrhovatele o podmíněné propuštění. Stěžovatel se v ústavní stížnosti soustředí především na líčení okolností, které měly svědčit naplnění tzv. třetí zákonné podmínky pro podmíněné propuštění, tj. očekávání, že v budoucnu povede řádný život. Ve své podstatě stěžovatel polemizuje se soudní interpretací podmínek podmíněného propuštění.

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že po odstranění vad původního návrhu ústavní stížnost splňuje zákonné podmínky pro její projednání, neboť je podána oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je rovněž řádně zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovateli zákon již další prostředky k ochraně práva neposkytuje ( a contrario).

8. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y), který není další instancí v systému všeobecného soudnictví. Na postup orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, proto reaguje pouze tehdy, vyvolává-li reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody účastníka řízení. V nyní posuzované věci se proto Ústavní soud (v souladu s obsahem ústavní stížností) zaměřil na posouzení ústavní konformity interpretace podmínek podmíněného propuštění provedené obecnými soudy a dále na splnění základních procesních náležitostí týkajících se odůvodnění soudních rozhodnutí.

9. Ústavní soud se seznámil s obsahem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, které jako jediné stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Co se týče stěžovatelem vytýkané "nesprávnosti" rozhodnutí, pak v tomto směru Ústavní soud ve věci neshledává žádné ústavně relevantní deficity. Jak uvedl Krajský soud v Ostravě (viz zejm. body 11 a 17 napadeného usnesení), v tomto případě nebylo žádných podstatných pochyb o tom, že stěžovatel ještě nenaplnil ani tzv. druhou podmínku pro podmíněné propuštění (tj. polepšení odsouzeného, které by mělo být patrné z jeho chování a plnění povinností během výkonu trestu), a proto nebylo možno jeho žádosti o podmíněné propuštění vyhovět již z tohoto důvodu. Tento závěr je z pohledu Ústavního soudu opřen o přiměřené odůvodnění, zejm. co do jeho logiky, srozumitelnosti a podrobnosti - k tomu viz body 8 až 10 napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, v nichž je dostatečně popsán jeho celkově laxní a podprůměrný přístup k plnění povinností odsouzeného a dále celá řada jeho kázeňských provinění po dobu výkonu trestu, včetně pozitivních testů v rámci drogového monitoringu a poškození majetku Vězeňské služby ČR. Z hlediska procesních požadavků týkajících se zjišťování skutkového stavu pak Ústavní soud konstatuje, že k objasnění skutkových okolností potřebných pro posouzení naplnění této druhé podmínky pro podmíněné propuštění bylo během veřejného zasedání před soudem prvního stupně vedeno dokazování v rozsahu, který jistě nelze označit za nedostatečný: byl proveden výslech stěžovatele a vězeňské vychovatelky a byly provedeny listinné důkazy zprávou od Probační a mediační služby ČR a hodnoceními stěžovatele z pobytu ve věznicích Valdice a Karviná. Ani samotné vyhodnocení tohoto dokazování se nejeví jako zkreslené, jednostranné či jinak zdeformované. Ostatně proti závěru obecných soudů o jeho nepolepšení stěžovatel žádné konkrétní a věcné námitky nevznáší - tedy vyjma obecné poznámky o tom, že "jeho kázeňské prohřešky vznikly z důvodu nepříznivých vlivů v prostředí věznice", což na úrovni ústavního přezkumu soudního rozhodnutí zjevně není ani jen potenciálně kvalifikovaná argumentace, jíž by se Ústavní soud měl a mohl zabývat. Stejně tak i stěžovatelem namítaná nesprávná rekapitulace kázeňských odměn v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě je v kontextu věci pouhou jednotlivostí, která nemůže mít vliv na ústavnost napadených rozhodnutí, i pokud by tato výtka byla odůvodněná. Ústavní soud sice přitakává stěžovateli v tom směru, že v daném ohledu není napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zcela jasné, když z něj není zřejmé, v které věznici a kdy měl stěžovatel tu kterou kázeňskou odměnu obdržet, ale tento (povahou spíše formální) nedostatek odůvodnění nemůže být sám o sobě s ohledem na zbytek argumentace důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.

11. Celkově tedy Ústavní soud shrnuje, že výklad podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a jejich vztáhnutí na poměry projednávané věci shledává z pohledu ústavních kautel za uspokojivé. Dospěly-li obecné soudy ústavně konformně k závěru o tom, že polepšení stěžovatele v dané věci prozatím prokázáno nebylo, nejsou již jeho další tvrzení obsažená v ústavní stížnosti, jenž se týkají naplnění tzv. třetí podmínky pro podmíněné propuštění, relevantní. Při splnění všech zákonných podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu ničeho nebrání stěžovateli v podání nové žádosti v budoucnu.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil, že by obecné soudy stěžovatele v jeho zaručených právech postupem popsaným v ústavní stížnosti zkrátily, odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu