Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2788/2024

-267

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. J., zastoupeného Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, proti žalované České republice – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody ve výši 76 949 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2024, č. j. -223, takto:

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované náhrady škody ve výši 76 949 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v důsledku insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. , konkrétně tím, že návrh insolvenčního navrhovatele podaný vůči žalobci nebyl odmítnut.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 9. 2023, č. j. -209, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 76 949 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 20. 11. 2018 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

5. Nejvyšší soud předesílá, že dovolání obsahuje rozsáhlou kritiku napadeného rozhodnutí, aniž by z ní bylo patrno, pro které otázky, s výjimkou otázek vypořádaných v bodě 6 a 7 tohoto usnesení, má být dovolání připuštěno. Absence dovolacího důvodu a v důsledku toho i vymezení podmínek přípustnosti jako podstatných náležitostí dovolání ( ) vede nutně k závěru o částečné vadnosti dovolání, která znemožnila Nejvyššímu soudu k obsahu dovolání v uvedeném rozsahu přihlédnout.

6. Námitka žalobce, že odvolací soud posoudil otázku promlčení nároku v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, nemůže přípustnost dovolání založit, neboť odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby s odůvodněním, že není dán odpovědnostní titul dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, pro vznik odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup ani za nezákonné rozhodnutí (viz bod 13 napadeného rozhodnutí). Uvedená námitka žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Otázka, zda soubor postupů a jednotlivých rozhodnutí, která nebyla shledána v opravných řízení jako nezákonná, lze ve svém souhrnu zejména v insolvenčním řízení považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk, rovněž nemůže přípustnost dovolání dle založit, neboť tato otázka byla již dovolacím soudem vyřešena a odvolací soud se od této judikatury dovolacího soudu neodchýlil, pokud uzavřel, že není dána odpovědnost žalované dle za situace, kdy nebyl shledán ani nesprávný úřední postup ani nebylo v posuzovaném insolvenčním řízení žádné rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod č. 35/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. ). Pokud bylo ve věci vydáno příslušným orgánem státu rozhodnutí, přičemž žalobce svůj nárok na náhradu škody odvozuje od skutečnosti, že nebyl soudem odmítnut vůči němu podaný insolvenční návrh, nelze v postupu, který mu předcházel a odrazil se v obsahu vydaného rozhodnutí, spatřovat nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. ). To platí i pro další postup a rozhodnutí vydaná v posuzovaném insolvenčním řízení.

8. Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu také v části výroku I, kterou byl potvrzen nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a ve výroku II, kterým odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, podle však není dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobce odmítl jako objektivně nepřípustné.

9. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

10. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2024

JUDr. Pavel Simon předseda senátu