Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2317/2024

-121

USNESENÍ

městské části Prahy 6

J. S.

, zastoupené Mgr. Vojtěchem Bienkem, advokátem se sídlem v Praze, Francouzská 299/98, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. -105, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 10. 2023, č. j. -72, se zastavuje.II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. -105, se odmítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. -105, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soudu prvního stupně) ze dne 16. 10. 2023, č. j. -72, jímž uložil žalované povinnost do tří měsíců od právní moci rozsudku vyklidit tam specifikovanou obytnou místnost a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Žalovaná napadla oba rozsudky dovoláním.

3. Řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud podle ustanovení , (dále jen „“), zastavil, neboť dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

4. Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „“), neboť dovolatelkou zpochybněné otázky (otázky výkonu práva v rozporu s dobrými mravy, resp. zjevného zneužití práva) odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

5. Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), s účinností od 1. 1. 2014 je obsažena v a v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); judikaturu přijatou k výkladu rozporu výkonu práva s dobrými mravy podle obč. zák. lze však přiměřeně aplikovat i na výklad podle nynější právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. , či ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. )]. Za „dobré mravy“ ve smyslu obč. zák. je pak třeba podle ustálené judikatury (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. , či ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. ) pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. V řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , či ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. ) Nejvyšší soud vyložil, že východiskem úvah, zda je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je okolnost, že ustanovení obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každé konkrétní věci na úvaze soudu s přihlédnutím k okolnostem toho kterého případu. Soudní praxe (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se však ustálila rovněž v názoru, že zejména v dovolacím řízení lze úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda v konkrétním případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, zpochybnit jen tehdy, je-li tato úvaha z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená.

6. Při posuzování otázky rozporu výkonu práva žalobkyně, domáhající se vyklizení bytu, s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.), resp. zjevného zneužití práva (§ 8 o. z.), odvolací soud zohlednil všechny rozhodné okolnosti na straně žalobkyně i dovolatelky, jeho úvaha v tomto směru odpovídá zjištěným okolnostem. Proti zmíněné úvaze argumentuje dovolatelka svým věkem, příjmem a zdravotním stavem. Uvedené okolnosti však nemohou samy o sobě odůvodnit zamítnutí žaloby na vyklizení bytu (užívaného bez právního důvodu po více než 4 roky) podle § 2 odst. 3, resp. § 8 o. z., neboť sociální a zdravotní problémy dovolatelky nelze řešit na úkor žalobkyně (užíváním jejího nájemního bytu i po uplynutí sjednané doby nájmu). Přihlédl také ke skutečnosti, že sjednanou dobu nájmu žalobkyně neprodloužila z důvodu opakovaného porušování domovního řádu žalovanou, na něž byla žalobkyní upozorňována, a vzhledem k neustálým konfliktům žalované se spoluobyvateli domu, který je zařízením pro seniory se společnými prostorami, v nichž jsou oprávněné nároky na chování neporušující práva a pohodu jejich uživatelů. Rovněž připomněl, že nabízené náhradní bydlení žalovaná odmítla.

7. Závěr odvolacího soudu přitom (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) není zjevně nepřiměřený.

8. Za tohoto stavu Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

9. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu („ve všech výrocích“). Napadá-li dovolatelka tedy rovněž výrok o nákladech odvolacího řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc by ani nebylo přípustné [ ].

10. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 19. 11. 2024

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu