Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2242/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Bc. Vojtěcha Máši, zastoupeného Mgr. Milošem Ráboněm, advokátem, sídlem Pekařská 403/12, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2022 č. j. -852, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Věry Sterzové a Ing. Jaroslava Bejšovce, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu, zakotvené v d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") v řízení o odvolání stěžovatele a vedlejší účastnice proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 5. 2. 2021 č. j. -690, vydanému v řízení o vypořádání společného jmění manželů - stěžovatele jako žalobce a vedlejší účastnice jako žalované, napadeným usnesením přiznal podle , , ve znění pozdějších předpisů, vedlejšímu účastníkovi jako soudnímu znalci znalečné ve výši 1 600 Kč.

II.

Stěžovatelova argumentace

3. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že odměnu lze podle , o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, přiznat výhradně znalci, kterým však vedlejší účastník v době ústního podání znaleckého posudku, jehož předmětem bylo stanovení obvyklé ceny nemovitosti, nebyl. Nadto znalecký posudek neměl požadované náležitosti a nebyl řádně odůvodněn ( uvedeného zákona), resp. byl nepřezkoumatelný a nesprávný. Tímto postupem byl ovlivněn rozsudek krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání účastníků proti rozsudku soudu prvního stupně. Podle stěžovatele znalecký posudek není způsobilým důkazem, což krajský soud neakceptoval, přičemž jde o vyvrcholení série úkonů krajského soudu, které zásadně narušily jeho právo na soudní ochranu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

6. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti usnesení, kterým byla přiznána odměna soudnímu znalci. Vzhledem k tomu, že tímto usnesením však nebylo rozhodnuto o právech a povinnostech stěžovatele, nemohlo jím být ani zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv či svobod [viz např. usnesení ze dne 29. 9. 2005

sp. zn.

(U 23/38 SbNU 587), ze dne 26. 2. 2015

sp. zn.

, ze dne 25. 4. 2017

sp. zn.

(U 8/85 SbNU 897), ze dne 3. 12. 2019

sp. zn.

či nález ze dne 1. 9. 2011

sp. zn.

(N 147/62 SbNU 269); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Rozhodováno bylo výlučně o právu soudního znalce, jenž měl z tohoto důvodu pro tuto dílčí fázi řízení stejná procesní práva, jaká zákon přiznává účastníkům řízení [viz např. nálezy ze dne 10. 1. 2013

sp. zn.

(N 11/68 SbNU 169) nebo ze dne 31. 3. 2015

sp. zn.

(N 66/76 SbNU 895)]. Napadené usnesení tedy není samo o sobě způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele.

7. Dlužno dodat, že tvrzené pochybení krajského soudu může vést k zásahu do práv účastníka řízení nepřímo, a to v případě, že mu bude uložena povinnost nahradit náklady řízení spočívající v uhrazeném znalečném. Teprve proti takovému rozhodnutí se dotčená osoba může bránit ústavní stížností (a to po případném vyčerpání všech procesních prostředků, které má k ochraně svých práv k dispozici).

8. Tvrdí-li stěžovatel, že znalecký posudek podaný vedlejším účastníkem je vadný, a tudíž že je jako důkaz "nepoužitelný", jde v daném řízení o námitku nepřípadnou, neboť tato otázka nebyla v napadeném usnesení posuzována, a ani tomu z hlediska ochrany stěžovatelových práv nebylo třeba, neboť přiznání znalečného nezbavuje soud povinnosti zhodnotit znalecký posudek jako kterýkoli jiný důkazní prostředek v meritorním řízení; mezi výši znalečného a průkaznost závěrů znaleckého posudku nelze klást rovnítko (srov. již zmíněná usnesení

sp. zn.

nebo

). Rozhodnutím, kterým by mohl být účastník řízení dotčen na svých právech, je tedy rozhodnutí ve věci samé, a proto právě proti němu nutno směřovat ústavní stížnost tuto námitku obsahující.

9. Ústavní soud uzavírá, že posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu