Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1691/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, sídlem Kadaňská 3550, Chomutov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2022 č. j. 19/2022-1550, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a ministra spravedlnosti a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z d.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením zamítl Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch stěžovatele proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově (dále jen "státní zástupkyně OSZ") ze dne 13. 11. 2017 č. j. 2 ZT 234/2017-49.

3. V dané trestní věci vedla Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Územní oddělení Chomutov, vyšetřování proti stěžovateli pro podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele podle a odst. 3 písm. a) , , ve znění pozdějších předpisů. Státní zástupkyně OSZ přípisem ze dne 18. 1. 2017 č. j. ZN 1050/2014-138 uložila policejnímu orgánu věc odložit, k čemuž následně došlo. Proti odložení věci byla podána stížnost, o níž rozhodoval státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen "státní zástupce KSZ"). Ten usnesením ze dne 6. 4. 2017 č. j. 1 KZN 333/2015-78 zrušil usnesení policejního orgánu o odložení věci a uložil mu vydat usnesení o zahájení trestního stíhání, k čemuž následně došlo.

4. Na stěžovatele byla dne 8. 8. 2018 v této trestní věci podána obžaloba. Po jejím předběžném projednání Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 30. 12. 2019 č. j. -1518 věc vrátil státnímu zástupci k došetření za účelem odstranění závažných procesních vad přípravného řízení. Proti tomuto usnesení podali stížnost jak stěžovatel, tak státní zástupce, avšak Krajský soud v Ústí nad Labem obě stížnosti usnesením ze dne 27. 2. 2020 č. j. -1529 zamítl. Za závažné procesní pochybení přípravného řízení označil skutečnost, že o stěžovatelově stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání rozhodovala nepříslušná státní zástupkyně OSZ. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dospěl k závěru, že o stížnosti měl rozhodovat jiný státní zástupce KSZ.

5. Následně ministr spravedlnosti podal proti rozhodnutí státní zástupkyně OSZ o zamítnutí stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost pro porušení zákona. S touto stížností se ve svém vyjádření ztotožnilo rovněž Nejvyšší státní zastupitelství.

6. Nejvyšší soud dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že k porušení zákona nedošlo. Státní zástupkyně OSZ sama žádný pokyn k zahájení trestního stíhání nedala. Takový pokyn dal státní zástupce KSZ. Ten byl v dané situaci fakticky v roli dozorového státního zástupce a mohl tak policejnímu orgánu udělit závazné pokyny. Státní zástupkyně OSZ nemohla tento pokyn zvrátit a nemohla tedy sama uložit ani pokyn jiný. Avšak pokyn státního zástupce OSZ nebyl adresován jí a nebyla jím tedy vázána a v dalších fázích trestního řízení měla oprávnění dozorové státní zástupkyně. Jelikož sama žádný pokyn policejnímu orgánu nedala, nebyl důvod, aby se vyloučila z rozhodování o stížnosti policejního orgánu. Odkaz ministra spravedlnosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2009 sp. zn. 46/2009 označil Nejvyšší soud za nepřiléhavý, neboť v dané věci rozhodovala tatáž státní zástupkyně, která dala pokyn policejnímu orgánu.

II.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel namítá, že dozorová státní zástupkyně nemohla s ohledem na pokyn nadřízeného státního zastupitelství nestranně rozhodnout o stěžovatelem podané stížnosti a měla tedy být z rozhodování vyloučena. Tento závěr vyplývá i ze starší judikatury. To však Nejvyšší soud nerespektoval.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením. Jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze pro porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [ písm. d) y]. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu ( a y) nelze domáhat, což platí i pro vlastní výklad okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát, resp. jim odpovídajících skutkových závěrů soudů, popř. jiných orgánů činných v trestním řízení (zde státního zastupitelství), a to včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování.

10. V první řadě Ústavní soud konstatuje, že uvedená problematika (příslušnost orgánů veřejné žaloby, a to navíc v přípravném řízení) téměř výlučně spadá do oblasti podústavního práva. Prostor pro zásah Ústavního soudu, jak popisuje i jeho předchozí judikatura, je dán pouze tehdy, lze-li činnost orgánů státního zastupitelství označit za svévolnou či zjevně porušující nějaký ústavní princip. Takové porušení však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Aplikace daných ustanovení není triviální a bylo tedy úkolem Nejvyššího soudu ústavně konformním způsobem sjednotit postup orgánů činných v trestním řízení. To Nejvyšší soud podle Ústavního soudu napadeným rozhodnutím učinil. Jak je z tohoto rozhodnutí zjevné, postup státní zástupkyně OSZ nelze označit za svévolný. Podle Ústavního soudu pak neporušuje ani žádný z ústavních principů.

11. Judikatura, na kterou stěžovatel odkazuje [zejména nález ze dne 21. 2. 2006

sp. zn.

(N 40/40 SbNU 331); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], se vyslovila pro zvýšenou ochranu principu nestrannosti rozhodování státního zástupce v přípravném řízení tak, aby jako stížnostní orgán fakticky nerozhodoval o oprávněnosti svého vlastního právního názoru. K takové situaci však v dané věci nedošlo, neboť státní zástupkyně OSZ v této věci zastávala dokonce opačný názor. Je však přirozeným důsledkem právního státu s hierarchicky uspořádanými rozhodovacími orgány, že názor vyššího orgánu je pro orgány nižších stupňů závazný a ty se jím budou řídit.

12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu