Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2144/2024

-153

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka, v právní věci žalobce M. M., proti žalovaným 1) CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova č. 510/3, IČO 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55 a 2) JUDr. Ingrid Švecové, soudní exekutorce, se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 174/14, o popření pravosti pohledávek, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. dubna 2021, č. j. -75, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2024, č. j. -133, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 11. 2023, č. j. -117, zastavil dovolací řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II).

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. -133, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Ustanovení , které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní a obligatorní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku představuje , podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, (jen) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal, a ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení části věty před středníkem a věty třetí ve spojení s ustanovením věta třetí a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení věta třetí ).

Ačkoli žalobce nebyl podle obsahu spisu soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatel podává větší počet návrhů (jen před Nejvyšším soudem vystupuje jako účastník v řízeních vedených např. pod sp. zn. , nebo ), přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl opakovaně k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván.

Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. , ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem [resp. jiným soudem nižšího stupně] v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“

Přestože si je dovolací soud rovněž vědom toho, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti a opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Soud pak nepřihlížel k opakovaným žádostem o osvobození od soudních poplatků, neboť ve vztahu k žalobci bylo pro zjevně bezúspěšné uplatňování práva rozhodnuto o tom, že se mu osvobození od soudních poplatků nepřiznává, a to usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 8. 2020, č. j. -34, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2020, č. j. -56. Bylo-li tak pravomocně rozhodnuto, že dovolatel nesplňuje z důvodu zjevně bezúspěšného uplatňování či bránění práva předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je tím bez dalšího zřejmé, že ani blíže nespecifikovaná pozdější změna jeho osobních či majetkových poměrů nemůže být pojmově důvodem pro reparaci dříve přijatých rozhodnutí. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud dovolatele již znovu nevyzýval k doložení jeho poměrů a nerozhodoval o zjevně neopodstatněném návrhu na osvobození od soudních poplatků či o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Žalobce si musí být z dřívějšího postupu soudů vědom podmínky povinného zastoupení, Nejvyšší soud proto vychází z toho, že nebyla splněna podmínka povinného zastoupení, a to, aniž by bylo třeba (z výše uvedených důvodů) rozhodovat o zjevně bezdůvodných žádostech o ustanovení zástupce.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 10. 2024

Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu