Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2389/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Vladimíra Focka, advokáta, sídlem Poděbradova 1751/58, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2021 č. j. -215 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2018 č. j. -143, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a spolku Orel, sídlem Kurská 792/3, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d)y se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

2. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel podal ústavní stížnost po lhůtě stanovené pro její podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

3. Jak stěžovatel sám uvádí ve své ústavní stížnosti, touto ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 6. 4. 2021 č. j. -215 mu byl doručen dne 17. 5. 2021.

4. Stěžovatel sice podal proti tomuto rozsudku dovolání, ale dovolací řízení bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 12. 4. 2022 č. j. -352, jenž bylo po odvolání stěžovatele potvrzeno usnesením krajského soudu ze dne 30. 5. 2022 č. j. -358, které bylo stěžovateli doručeno dne 28. 6. 2022. Právě s datem doručení tohoto usnesení, tj. 28. 6. 2022, stěžovatel spojuje počátek lhůty pro podání ústavní stížnosti. S jeho právním názorem se však Ústavní soud neztotožňuje.

5. Ustanovení stanoví: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení."

6. Ustanovení stanoví: "Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku."

7. V posuzované věci bylo dovolací řízení ve věci dovolání stěžovatele zastaveno usnesením městského soudu z důvodu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za dovolání, a to ani ve lhůtě soudem stanovené, pročež městský soud dovolací řízení podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.

8. Z uvedeného je tedy patrné, že mimořádný opravný prostředek stěžovatele, tj. dovolání, nebyl orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, ale dovolací řízení bylo zastaveno ex lege z objektivního důvodu nezaplacení soudního poplatku. Stěžovateli tak nesvědčí beneficium zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu (zde krajského soudu) podle , jelikož toto platí právě jen v případě, že Nejvyšší soud podané dovolání odmítne pro nepřípustnost z důvodů závisejících na jeho uvážení. Je-li dovolací řízení, jako v nyní posuzované věci, zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání, stěžovateli běží lhůta podle a mezitím případně uplynuvší lhůta k podání ústavní stížnosti se mu neobnoví.

9. Ústavní stížnost stěžovatele byla doručena Ústavnímu soudu dne 29. 8. 2022, přičemž, jak sám stěžovatel uvádí, napadený rozsudek krajského soudu mu byl doručen dne 17. 5. 2021. To z hlediska posouzení splnění podmínek řízení před Ústavním soudem znamená, že, jak se podává z výše uvedeného, ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě podle . Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2022

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj