Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2261/22

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Martina Maršíka, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2022, č. j. , 249/2022-823, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 5. 2022, č. j. -770, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [ a contrario; , ] brojí stěžovatel proti v záhlaví označeným rozhodnutím Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, jelikož účastníkům řízení jsou všechny relevantní skutečnosti známy.

3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") shora uvedeným usnesením zastavil řízení o vypořádání společného jmění manželů (výrok I.), žalobkyni L. Maršíkové, uložil povinnost zaplatit České republice na účet obvodního soudu k náhradě nákladů státu částku 14 426,25 Kč (výrok II.), stěžovateli uložil povinnost zaplatit České republice na účet obvodního soudu k náhradě nákladů státu částku 14 426,25 Kč (výrok III.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Usnesením ze dne 13. 6. 2022, č. j. -816, týž soud opravil postupem podle výroky o náhradě nákladů státu II. a III. tak, že částka, již jsou žalobkyně i stěžovatel povinni zaplatit, činí 12 426,25 Kč.

4. Pouze proti výroku o náhradě nákladů státu ve vztahu k sobě samému (tj. výroku III.) a posléze také vůči opravnému usnesení podal stěžovatel včasné odvolání s tím, že mu nikdy nebylo doručeno usnesení, jímž by bylo rozhodnuto o znalečném pro znalce Ing. Babického, na jehož základě bylo rozhodnuto o náhradě nákladů státu.

5. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ovšem ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí (včetně opravného usnesení) obvodního soudu potvrdil.

6. Stěžovatel s těmito závěry obvodního a městského soudu nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž zdůrazňuje, že jeho právní zástupce nikdy neobdržel usnesení obvodního soudu ze dne 27. 12. 2021, č. j. -714, týkající se znalečného, od něhož se odvíjejí shora vyčíslené (a následně revidované) náklady státu v daném řízení. Odkazuje přitom na judikaturu týkající se dokazování negativních tvrzení, z níž jednoznačně vyplývá, že negativní skutečnosti se neprokazují.

7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení . Ústavní soud je totiž podle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

9. Naznačený princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů byl zdejším soudem zdůrazněn právě též ve vztahu k ústavnímu přezkumu nákladů řízení. Jakkoliv totiž Ústavní soud v obecné rovině připouští, že vypořádání se s náklady řízení je nedílnou a podstatnou součástí soudního řízení, z čehož plyne, že i na ně se zásadně vztahují požadavky spravedlivého procesu, vyjádřil se opakovaně tím způsobem, že problematika náhrady nákladů řízení obvykle nepožívá ústavněprávní ochrany, jelikož pouze výjimečně dosahuje nákladový spor intenzity způsobilé porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 4. 2019; všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud je tak v těchto případech zdrženlivý, což je ostatně dáno i okolností, že proti nákladovým výrokům není rozhodnutím zákonodárce přípustné ani dovolání, tudíž nedává rozumný smysl, aby absence sjednocování judikatury v této agendě Nejvyšším soudem (který je k této úloze jinak povolán, srov. , o soudech a soudcích) byla nahrazována judikaturou zdejšího soudu. Dochází k tomu proto jen v případech extrémní nespravedlnosti svědčící o svévolném postupu obecných soudů, což však není případ stěžovatele. Uvedená zdrženlivost je nadto na místě tím spíše, jedná-li se - tak jako v nyní posuzovaném případě - o náklady řízení v bagatelní výši.

10. Nad rámec shora vyslovených obecných závěrů zdejší soud uvádí, že i kdyby snad akceptoval tvrzení, že stěžovateli skutečně nebylo prostřednictvím pošty doručeno usnesení o znalečném [pozn. Ústavního soudu: Argumentace stěžovatele nicméně vykazuje v tomto ohledu značnou nekonzistentnost. Zatímco totiž v ústavní stížnosti uvádí, že "mu nikdy nebylo doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. -714 ze dne 27. 12. 2021", v přiloženém odvolání proti ústavní stížností napadenému usnesení obvodního soudu, jakož i navazujícímu opravnému usnesení, naopak tvrdí, že "jediným rozhodnutím, které je související a které se týká odměny znalce a které bylo doručeno, je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 12. 20221 pod č. j. -714, přičemž toto napadl žalovaný svým odvoláním." Tento procesní postup stěžovatele ostatně potvrzuje rovněž městský soud (srov. usnesení městského soudu, bod 4, poslední věta). Z uvedeného tedy vyplývá, že námitka nedostatku doručení se zjevně týká usnesení ze dne 27. 9. 2021, č. j. -650], je zřejmé, že se o existenci, identifikaci i obsahu tohoto usnesení dozvěděl již v průběhu nyní posuzovaného řízení, a to nejpozději okamžikem vydání stěžovaného rozhodnutí městského soudu, tj. dne 26. 7. 2022.

11. Ústavní soud přitom odkazuje na recentní nález

sp. zn.

ze dne 26. 4. 2022, z něhož vyplývá že "při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, nutno uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit, a bylo tak zachováno jeho základní právo na soudní ochranu podle d." Tato možnost byla stěžovateli dle Ústavního soudu dána, a tudíž mu nic nebránilo v tom, aby proti citovanému usnesení, pokud mu skutečně nebylo doručeno, brojil odvoláním. Pokud tak neučinil, jednal v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva patří bdělým) a nemůže se tudíž ochrany svých práv dovolávat nyní v řízení před Ústavním soudem.

12. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2022

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu