Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1529/2024

21 Cdo 1529/2024-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. O., zastoupeného JUDr. Tomášem Šetinou, advokátem se sídlem v Brně, Florianova č. 440/17, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, o omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2023, č. j. -65, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, č. j. -65, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je (v závěru, že žalobou uplatněné nároky na poskytnutí a zveřejnění omluvy jsou nároky satisfakčními, které podléhají ve smyslu promlčení) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Judikatura dovolacího soudu dospěla k závěru, že účelem přiměřeného zadostiučinění (satisfakce), které představuje prostředek právní ochrany zaměstnance, došlo-li k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci, je přiměřeně, tj. s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu v co nejúčinnější míře vyvážit a zmírnit nepříznivé následky tohoto porušení (diskriminace) na straně zaměstnance. Přiměřené zadostiučinění může spočívat například v omluvě zaměstnavatele zaměstnanci, do jehož práv bylo zasaženo, učiněné vhodným (přiměřeným) způsobem a formou, nebo v jiném projevu zaměstnavatele vůči zaměstnanci, v němž dá zaměstnavatel najevo, že uznává, že jeho jednáním došlo k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci zaměstnance (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 116/2015 v časopise Soudní judikatura, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. ).

K povaze omluvy dále srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., odst. 25 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. , odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. [jejichž závěry o satisfakční povaze omluvy jako formy morálního zadostiučinění – byť byly přijaty ve vztahu k právní úpravě obsažené v zákoně č. , , účinném do 31. 12. 2013, a v zákoně č. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – lze (přiměřeně) aplikovat rovněž na poměry projednávané věci], nebo z recentních rozhodnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. , a z nich vyplývající právní závěr, že omluva je uznávaným satisfakčním právním prostředkem ke zmírnění následků dotčení osobnostních práv fyzické osoby a že její přiznání záleží vždy na posouzení obsahu i formy příslušné omluvy, stejně jako okolností, za nichž byla učiněna.

Namítá-li dovolatel, že právním hodnocením odvolacího soudu mu je „upřena efektivní možnost domoci se ochrany osobnosti po promlčení satisfakčního nároku“, pak přehlíží, že možnost uplatnit u soudu právo na omluvu, jíž se domáhal, měl po celou délku promlčecí lhůty.

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 10. 2024

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu