Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1681/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Petra Kafky, advokáta, sídlem Kovářská 307/6, Znojmo, zastoupeného Mgr. Radkem Dřevěným, advokátem, sídlem Kovářská 307/6, Znojmo, proti usnesení Krajského soudu pro mládež v Brně ze dne 12. dubna 2022 č. j. 4 Rodo 2/2022-35 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. prosince 2021 č. j. -25, za účasti Krajského soudu pro mládež v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2022, stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhuje zrušení označeného usnesení i rozsudku s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle d (dále jen " ") a jeho legitimní očekávání podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel spatřuje zásah do svých ústavně zaručených práv zejména v tom, že Okresní soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") mu přiznal rozsudkem napadeným ústavní stížností za výkon funkce opatrovníka odměnu a náhradu nákladů řízení ve výši 5 179 Kč. Za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu dne 15. 12. 2021) ve výši 3 680 Kč a náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč, včetně DPH, celkem 5 179 Kč.

3. Krajský soud pro mládež v Brně (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatele potvrdil výrok III. rozsudku okresního soudu jako věcně správný, který byl učiněn v souladu s právní úpravou a judikatorní praxí.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že v rozporu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen " ") mu nebyla přiznána odměna za úkon právní služby prostudování spisu ze dne 10. 12. 2021, přestože se jednalo o samostatný úkon právní služby, za nějž náleží dle advokátního tarifu obhájci odměna dle advokátního tarifu. Stěžovatel se nahlédnutím do spisu chtěl blíže seznámit s projednávanou věcí, aby mohl být u jednání soudu lépe připraven. Nesouhlasí s právním názorem okresního soudu a krajského soudu, že u těchto typů jednání je úkon prostudování spisu součástí úkonu převzetí a přípravy zastoupení. Dle jeho názoru takový výklad odporuje principu a smyslu příslušných ustanovení advokátního tarifu, soud nemůže činit závěry o složitosti resp. jednoduchosti věci a s tímto odkazem upírat stěžovateli právo na odměnu za úkon právní služby. Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu [nález ze dne 3. 2. 1999

sp. zn.

(N 19/13 SbNU 131; 38/1999 Sb.); nález ze dne 4. 2. 1997

sp. zn.

(N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.); nález ze dne 22. 2. 2022

sp. zn.

] a navrhl, aby napadená rozhodnutí byla nálezem Ústavního soudu zrušena pro porušení práva na soudní ochranu a legitimní očekávání.

5. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, nevedou k závěru, že ústavní stížnost je opodstatněná.

6. Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , usnesení o odmítnutí návrhu musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

8. Ústavní soud ve své dřívější rozhodovací praxi [kupř. nález Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2009

sp. zn.

(N 59/52 SbNU 583) a usnesení ze dne 25. 11. 2013

sp. zn.

, dostupné v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz] zaujal k tzv. bagatelním sporům stanovisko, podle kterého, pokud vylučuje u bagatelních věcí přezkumné řízení, což v obecné rovině není v rozporu s y a odst. Úmluvy, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky přesunut do roviny ústavního soudnictví. Proto rozhodnutí soudu, proti němuž není přípustné odvolání, lze úspěšně napadat ústavní stížností jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Z dřívější rozhodovací praxe jde například o situace, kdyby se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tj. např. své rozhodnutí vůbec neodůvodnily, pominuly ve věci rozhodující skutečnosti, nebo by se odůvodnění rozhodnutí příčilo pravidlům logiky, bylo by výrazem přepjatého formalismu či jiného extrémního vybočení z obecných principů spravedlnosti [nález ze dne 23. 10. 2018

sp. zn.

(N 176/91 SbNU 205)].

9. V posuzovaném případě Ústavní soud taková pochybení neshledal a z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že oba rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly. Okresní soud i krajský soud dospěly k závěru, že prostudování spisu jako samostatný úkon právní pomoci, a to s přihlédnutím nejen ke stádiu toho řízení, složitosti věci, rozsahu studovaného spisového materiálu, zejména samotné činnosti, kterou v rámci obhajoby či zastupování v pozici opatrovníka není samostatným úkonem, za který by bylo možno přiznat vyúčtovanou odměnu. Krajský soud v odůvodnění usnesení vyložil, že příprava zastoupení nebo obhajoby v sobě nepochybně konzumuje i nastudování spisu, pokud obhájce nebo opatrovník nemá dostatečné informace od svého klienta. Je potřeba věnovat posouzení obsahu spisu i účelnosti předmětných nákladů náležitou pozornost, což okresní soud učinil.

10. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že v ústavní stížnosti stěžovatel neuvádí nic, co by jeho spor o bagatelní částku posunulo do ústavněprávní roviny. Posuzovaná ústavní stížnost představuje jen polemiku se závěry učiněnými ve věci rozhodujícím soudem a vedenou v rovině práva podústavního. Stěžovatel - nepřípadně - předpokládá, že již na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Aniž by se uchýlil k hodnocení podústavní správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.

11. Závěry uvedené v napadených rozhodnutích nejsou ani v rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu a v této souvislosti připomíná, že pro nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních. Z uvedených důvodů nelze napadená rozhodnutí považovat za rozhodnutí učiněná v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, když odkazy stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu neshledal případnou.

12. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2022

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu