Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3435/2023

27 Cdo 3435/2023-305

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobceJindřicha Pance, se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 3169/5a, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 45251185, zastoupeného JUDr. Mgr. Jaroslavem Grincem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Mikovcova 476/10, PSČ 120 00, proti žalované Generali České pojišťovně a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 3.177.004,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, č. j. -267, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 5. 2022, č. j. -194, zamítl žalobu o zaplacení 3.177.004,30 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Dovolatel spatřuje předpoklady přípustnosti dovolání v tom, že „rozhodnutí závisí na vyřešení hmotného i procesního práva, přičemž ani jeden z dosud rozhodujících soudů se nevypořádal především s … obecně závaznými rozsudky evropských soudních struktur“, a „v rozhodovací praxi dovolacího soudu tato právní situace dosud nebyla řešena“.

[5] Přestože dovolatel obsáhle polemizuje se závěry odvolacího soudu, zcela rezignuje na jasnou a srozumitelnou formulaci konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí.

[6] V dovolání pak dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , a dále rozsudky Soudního dvora Evropské Unie ze dne 23. 3. 2006, ve věci C-465/04, Honyvem Informazioni Commerciali Srl proti Marielle De Zotti, ze dne 26. 3. 2009, ve věci C-348/07, Turgay Semen proti Deutsche Tamoil GmbH, a ze dne 7. 4. 2016, ve věci C-315/14, Marchon Germany GmbH proti Yvonne Karaszkiewicz, v nichž se soudy ve svém důsledku zabývají otázkou (výpočtu) výše odškodnění obchodního zástupce v případě ukončení smlouvy o obchodním zastoupení.

[7] Dovolatel však přehlíží, že tato rozhodnutí nejsou v poměrech projednávané věci přiléhavá, neboť odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, dospěl k závěru, podle něhož nebyl naplněn jeden z předpokladů pro vznik práva na odškodnění, a to že obchodní zástupce (dovolatel) zastoupenému (žalované) získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi [viz , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013].

[8] Tento závěr dovolatel v dovolání vymezením konkrétního důvodu dovolání a předpokladů jeho přípustnosti nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá.

[9] Dalšími námitkami obsaženými v dovolání brojí dovolatel proti hodnocení důkazů učiněnému soudy nižších stupňů, aniž by formuloval konkrétní otázku procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Samotné hodnocení důkazů přitom nelze se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

[10] Poukazuje-li pak dovolatel na vadu řízení spočívající v nedostatečném vypořádání se s jeho argumenty a námitkami, Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem ( ), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ). Navíc, jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. ). Rozhodnutí odvolacího soudu, jež vychází z rozhodnutí soudu prvního stupně, těmto požadavkům zcela vyhovuje.

[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 8. 10. 2024

JUDr. Marek Doležal předseda senátu