Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2084/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Kateřiny Andrzejakové, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -111 ze dne 25. 5. 2022, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -99 ze dne 25. 8. 2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -92 ze dne 23. 4. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "nalézací soud") byl zamítnut návrh stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k doplnění tzv. blanketního odvolání v řízení o její žalobě proti vedlejší účastnici o zaplacení 14 236 000 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") usnesení nalézacího soudu potvrdil; Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") dovolání stěžovatelky jako nepřípustné odmítl.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení d (dále jen " ").

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu se s odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu podává, že soudcovskou lhůtu nelze - na rozdíl od lhůty zákonné - prominout, její uplynutí však účastníku nebrání doplnit podání až do doby projednání věci soudem, resp. jejího pravomocného skončení; to se stěžovatelce nepodařilo, což je skutkový závěr, který nezpochybňuje. Stěžovatelka pouze považuje za formalistické právní následky s jejím počínáním (či spíše nepočínáním) spojené. Ve své argumentaci přitom dostatečně nerozlišuje mezi situací, kdy účastník zmešká zákonnou lhůtu k podání odvolání ( ) a situací, kdy sice tuto lhůtu dodrží, avšak své včasné podání neodůvodní, následně je nedoplní v soudem stanovené náhradní (soudcovské) lhůtě, a učiní tak teprve po vydání soudního rozhodnutí o odmítnutí vadného odvolání. I kdyby tedy byla důvodná námitka stěžovatelky o možnosti prominutí zmeškané lhůty k podání odvolání v pravomocně skončené věci (bod 7 ústavní stížnosti), nemůže to mít vliv na výsledek jejího řízení a osud ústavní stížnosti, neboť její skutková situace je kvalitativně odlišná.

5. Napadená usnesení, která jsou řádně odůvodněna, vydaly obecné soudy v rámci své pravomoci a Ústavnímu soudu je nepřísluší "přehodnocovat", neboť není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice. Nespokojenost stěžovatelky s výsledkem řízení o její žádosti nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu