Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1866/2023

27 Cdo 1866/2023-161

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. Vladimírem Smělým, advokátem, se sídlem v Brně, Cejl 494/25, PSČ 602 00, proti žalované R. J., zastoupené JUDr. Alešem Vídenským, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2022, č. j. -126, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.246 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

(dále jen „společnost“),

převedl dne 25. 10. 2016 částku 255.000 Kč a dne 26. 10. 2016 částku 755.000 Kč ze svého účtu na účet společnosti.

2. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, č. j. -86, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

3. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o , (dále jen „ “), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, a to otázky formy dohody uzavřené mezi společností a žalovanou podle , o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, k čemuž odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 104/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. .

5. Podle dovolatele je správný závěr odvolacího soudu, podle něhož „vložením částky 1.000.000 Kč na účet společnosti ve dnech 25. 10. 2016 a 26. 10. 2016 se na úkor žalobce obohatila žalovaná“, ale již není správný jeho závěr, podle něhož „žalobci byla tato částka navrácena z peněžních prostředků společnosti“, neboť žalovaná „souhlasila s tím, aby společnost toto bezdůvodné obohacení případně vzniklé žalované vyplatila žalobci“, z čehož je možno dovodit, že žalovaná se dohodla se společností, že za ni zaplatí žalobci jí vzniklé bezdůvodné obohacení“ (dále jen „dohoda“).

6. Dovolatel má za to, že nezabýval-li se odvolací soud nijak formou dohody, jejíž dodržení vyžaduje § 13 z. o. k., je jeho právní posouzení věci neúplné. Toto ustanovení pro takové jednání mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem totiž předepisuje povinnou písemnou formu s ověřeným podpisem, a to pod sankcí absolutní neplatnosti, k níž měl odvolací soud podle názoru dovolatele přihlédnout ex officio podle , (dále jen „o. z.“), k čemuž poukázal na jím odkazovanou judikaturu Nejvyššího soudu.

7. Dovolatel dále namítá, že „odvolací soud dovodil reálnou skutečnost, bez předložených důkazů, a tímto rezignoval na svoji povinnost“, protože „překročil mez pro hodnocení důkazů, když dovodil existenci dohody mezi žalovanou a společností o vyplacení bezdůvodného obohacení (…), a to v případě, kdy je rozhodující forma tvrzeného jednání pro jeho případnou absolutní neplatnost“.

8. Dovolání není podle přípustné pro řešení dovolatelem otevřené otázky formy dohody podle z. o. k., neboť na jejím posouzení závěr odvolacího soudu nespočívá, a její řešení se tak nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , či ze dne 8. 12 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

9. Odvolací soud totiž nezaložil své rozhodnutí na závěru o platnosti dohody uzavřené podle § 13 z. o. k. mezi jednočlennou společností zastoupenou při tomto právním jednání jediným společníkem, a to jako jejím jednatelem (žalovanou) a tímto společníkem, ale na závěru, že žalovaná se sice na úkor žalobce bezdůvodně obohatila minimálně o částku 1.000.000 Kč, ale že toto bezdůvodné obohacení již bylo žalobci vráceno…, prostřednictvím plateb společnosti“, když „žalobci byla z účtu společnosti zaplacena částka v celkové výši přesahující bezdůvodné obohacení žalované“, a že tak společnost učinila se souhlasem žalované.

10. V projednávané věci je proto bez významu, zda společnost poskytla žalobci plnění za žalovanou na základě platné či neplatné dohody, neboť žalovaná souhlasila, aby společnost za ni její dluh žalobci splnila. Podle § 1936 odst. 1 věty první o. z. platí, že věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 10. 1 2024, sp. zn. ).

11. Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem vytýkaná údajná vada řízení, spočívající v překročení meze při hodnocení důkazů (dohody a výpisů z účtu společnosti), neboť dovolatel přehlíží, že hodnocení důkazů nelze (vzhledem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 ) samo o sobě úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 HYPERLINK "aspi://module='JUD'&link='JUD22306CZ%2523'&ucin-k-dni='30.12.9999'"Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o věty první, a , neboť dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl, a žalované tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

13. Náklady řízení vzniklé žalované sestávají z odměny zástupce žalované za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 4. 7. 2024) podle , bodu 6, a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 12.300 Kč a z náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.646 Kč podle tak odvolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 15.246 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 4. 9. 2024

JUDr. Filip Cileček předseda senátu