Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1729/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PRO-DOMA, SE, sídlem Budčická 1479, Praha 9 - Újezd nad Lesy, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, směřující proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 9. 2021 č. j. -106, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 19. 10. 2021 č. j. -114 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022 č. j. -142; za účasti Okresního soudu v Liberci, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily její základní právo na přístup k soudu zaručené v d.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí, stěžovatelka podala prostřednictvím Okresního soudu v Liberci dovolání, ani na výzvu tohoto soudu ale ve stanovené lhůtě neuhradila odpovídající soudní poplatek. Daný soud proto napadeným usnesením rozhodl o zastavení dovolacího řízení. Odvolání ani dovolání stěžovatelky neshledaly příslušné soudy důvodnými.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.

4. Stěžovatelka s rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí a je přesvědčena, že věcným neprojednáním (původního) dovolání bylo porušeno její základní právo na přístup soudu, jak je pojímáno v judikatuře Ústavního soudu nebo Evropského soudu pro lidská práva. Vysvětluje, že výzva k zaplacení poplatku byla po doručení předána pracovnici advokátní kanceláře, která měla určenou částku uhradit. Zaměstnankyně ovšem byla v mezidobí "hospitalizována v nemocnici" kvůli porodu potomka, kvůli čemuž poplatek ve lhůtě neuhradila. Podle stěžovatelky se jednalo o omluvitelný důvod a zmeškaná lhůta jí měla být prominuta. Poté, co se o pochybení ze zastavovacího usnesení prvostupňového soudu dozvěděl právní zástupce stěžovatelky, okamžitě poplatek uhradil.

5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud však posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud v projednávaném případě takový zásah neshledal.

8. Právní rámec relevantní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ve vztahu k charakteru lhůty k zaplacení soudního poplatku a možnostem jejího prominutí by bylo nadbytečné zde rozebírat, neboť to již učinily obecné soudy v přezkoumávaném řízení (srov. např. napadené usnesení Nejvyššího soudu). Na tyto ústavně konformní závěry lze jen odkázat. Stěžovatelem popsané situaci bylo možno nejlépe předejít splněním poplatkové povinnosti společně s podáním opravného prostředku, jak to ostatně zákon předpokládá. S ohledem na shora uvedené byla ústavní stížnost odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu