Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1193/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Ludvíka Veleckého, PhD., zastoupeného Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2022 č. j. -274 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2020 č. j. -148, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a města Znojmo, sídlem Obroková 10/2, Znojmo, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a v d.

2. Z obsahu ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a přiložené kopie dovolání vyplývají následující skutečnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen ,,krajský soud") usnesením ze dne 2. 6. 2020 č. j. -138 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě pro zmatečnost a rozhodl, že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 16. 9. 2020 č. j. -148 usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesení vrchního soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly stěžovatelem v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje své přesvědčení, že právní otázky navázané na konkrétní důvody přípustnosti dovolání podle v dovolání vymezil, když výslovně uvedl, že v projednávané věci řešily soudy otázku, jaký má na běh lhůty k žalobě pro zmatečnost podané podle vliv okolnost, že byla proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu podána ústavní stížnost. Vzhledem k tomu, že posouzení uvedené otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné a tato právní otázka dovolacím soudem dosud nebyla řešena, představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že je nutné dovolacím soudem posoudit právní názor Ústavního soudu ohledně poučovací povinnosti soudu (podle a ). Stěžovatel v podaném dovolání také uvedl, že v projednávané věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky procesního práva, zda byla účastníku odňata možnost jednat před soudem podle , jestliže odvolací soud účastníka řízení nepoučil o možnosti podat proti jeho rozhodnutí žalobu pro zmatečnost. Stěžovatel poukazuje na relevantní judikaturu Ústavního soudu, podle které jsou obecné soudy při posuzování podání účastníků řízení povinny volit postup vstřícnější k jejich právu na soudní ochranu, resp. k právu na přístup k soudu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 .

IV.

Posouzení přípustnosti a opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.

6. V posuzované věci je třeba posouzení přípustnosti a opodstatněnosti ústavní stížnosti rozdělit do dvou částí, nejprve posouzení její přípustnosti proti usnesení Nejvyššího soudu, posléze posouzení přípustnosti proti usnesení vrchního soudu.

7. Stěžovatel svým dovoláním napadl usnesení vrchního soudu i krajského soudu; pochybení stěžovatele spočívající v podání dovolání proti usnesení krajského soudu ponechává Ústavní soud stranou pozornosti. Jak již bylo shora uvedeno, Nejvyšší soud dovolání odmítl z důvodu, že neobsahuje vymezení předpokladů jeho přípustnosti. Nejvyšší soud tento svůj závěr podrobně a srozumitelně s odkazem na svou judikaturu i judikaturu Ústavního soudu odůvodnil, a zdůraznil, že stěžovatel neuvádí žádnou relevantní právní otázku navázanou na konkrétní důvod přípustnosti dovolání podle , na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo.

8. Ústavní soud se po zjištění obsahu dovolání shoduje se závěrem Nejvyššího soudu, že dovolání stěžovatele neobsahuje vymezení předpokladů jeho přípustnosti, jak jsou stanoveny především v , tudíž pro tuto vadu nemohl Nejvyšší soud v dovolacím řízení pokračovat. Stěžovatel sice v úvodu dovolání uvádí, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zároveň jde o otázku která je dovolacím soudem řešena rozdílně a měl by být dovolací soudem posouzena jinak, tuto otázku však nijak nedefinuje.

9. Uvedl-li stěžovatel na str. 3 dovolání, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem tím, že jej odvolací soud nepoučil o možnosti podat proti usnesení odvolacího soudu žalobu pro zmatečnost, zjevně nejde o otázku, na níž by záviselo rozhodnutí vrchního soudu. Jak konstatoval ústavně souladným způsobem Nejvyšší soud, krajský soud řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil pro nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě stanovené soudem. Polemizuje-li stěžovatel v dovolání nad otázkou běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost a nad otázkou existence poučovací povinnosti soudu ohledně možnosti podání žaloby pro zmatečnost, je tato polemika pro projednávanou věc zcela bezpředmětná, a proto nezpůsobilá založit přípustnost dovolání, napadené rozhodnutí navíc není ani rozhodnutím, kterým by bylo rozhodováno o návrhu na osvobození od soudního poplatku z podané žaloby pro zmatečnost. Jak uvádí Nejvyšší soud, takový návrh stěžovatele byl pravomocně zamítnut jinými rozhodnutími a ústavní stížnost proti nim byla odmítnuta, dovolání ostatně neobsahuje ani žádnou věcnou argumentaci, proč by řízení nemělo být pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, jestliže stěžovatel od soudního poplatku osvobozen nebyl.

10. Na základě výše uvedených zjištění Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení Nejvyššího soudu je sice přípustná, ale je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž je v zásadě věcí zákonodárce, k nápravě jakých vad je určí, a také to, zda stanoví přísnější požadavky na jeho "kvalitu", s čímž ostatně souvisí povinnost být v dovolacím řízení zastoupen kvalifikovanou osobou (advokátem), není-li dostatečně kvalifikován samotný dovolatel. Z obsahu dovolání lze sice dovodit snahu stěžovatele, aby se Nejvyšší soud zabýval jeho námitkami, ale současně z něj plyne nerespektování příslušné právní úpravy, konkrétně požadavku, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (podle ) a vymezení způsobilého dovolacího důvodu (podle ), jakož i zákonných náležitostí tohoto opravného prostředku, konkrétně pak respektování požadavku, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ).

11. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. (460/2017 Sb.)]. Tento závěr odpovídá přístupu Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozsudek ze dne 15. 9. 2016 ve věci Trevisanato v. Itálie, stížnost č. 32610/07).

12. Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem pro nenaplnění předpokladů jeho přípustnosti má nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti usnesení vrchního soudu. Při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti totiž nelze přehlížet otázku, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ), či nikoliv. Bylo-li dovolání stěžovatele důvodně odmítnuto proto, že neobsahovalo náležité vymezení předpokladů jeho přípustnosti, nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor pro to, aby otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec uvážil. Je-li zákonným předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání ( věta za středníkem ), je v daném kontextu třeba na dovolání stěžovatele hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. V takovém případě pak nelze ústavní stížnost v části směřující proti usnesení vrchního soudu považovat za přípustnou.

13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle a podle odmítl jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2022

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu