Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2204/2024

30 Cdo 2204/2024-89

USNESENÍ

M. Š.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 162 619 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, č. j. -71, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2024, č. j. -75, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2023, č. j. -39, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 11. 2022 do zaplacení (výrok I), žalobu co do požadavku na zaplacení částky 130 369 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 11. 2022 do zaplacení zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč (výrok III).

2. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 1. 2024, č. j. -71, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2024, č. j. -75, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I změnil tak, že žalobu co do částky 11 065,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 11. 2022 do zaplacení zamítl, jinak tento výrok (co do částky 21 184,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 11. 2022 do zaplacení) potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 30 798 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

3. Částky 162 619 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to jednak ve výroku I v rozsahu změny výroku I rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby co do částky 11 065,20 Kč s příslušenstvím a dále ve výroku II v rozsahu potvrzení výroku II rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby co do částky 88 934,80 Kč s příslušenstvím, tj. celkem žalobkyně dovoláním napadala zamítnutí žaloby co do částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 11. 2022 do zaplacení. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

5. V první řadě Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání tak nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění (případně s výší procentuální modifikace základní částky z důvodu posouzení některého z kritérií), neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu Nejvyšší soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně není. Jinými slovy, Nejvyšší soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zda byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ).

6. Přípustnost dovolání dle tak nezakládá první námitka žalobkyně ohledně nesouhlasu se snížením základní částky o 50 % pro „postup žalobkyně spočívající v žádostech o odročování jednání“, neboť tímto způsobem žalobkyně v první řadě polemizuje s výší procentuální modifikace základní částky z důvodu posouzení kritéria jednání poškozeného dle . Navíc jednání žalobkyně, pro něž byla základní částka snížena o 50 %, odvolací soud neshledal pouze v jejích žádostech o odročení jednání, ale i z důvodu podání (od samého počátku zjevně nedůvodné) námitky podjatosti soudkyně a dále vzhledem k tomu, že žalobkyně (teprve až) v průběhu posuzovaného řízení k výzvě soudu doplňovala svá rozhodná skutková tvrzení ohledně movitých položek. Žalobkyní položená otázka, zda lze pro „postup žalobkyně spočívající v žádostech o odročování jednání“ základní částku snížit o 50 %, tedy nemůže přípustnost dovolání dle založit i z důvodu, že na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nepostavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), poněvadž jednání poškozené odůvodňující snížení základní částky nespatřoval jen v opakovaných žádostech žalobkyně o odročení jednání.

7. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je i postup odvolacího soudu vztahující se k žalobkyní zpochybňované otázce proporcionálního hodnocení kritéria jednání žalobkyně dle ve vztahu k celkové délce řízení, neboť odvolací soud přihlédl k relevantním zjištěním a jeho výsledné závěry nelze považovat za zcela zjevně excesivní. V případě posuzovaného řízení se odvolací soud zabýval nejen kritériem jednání poškozené, ale i složitostí věci (procesní i skutkovou), významem předmětu řízení pro žalobkyni a rovněž přihlédl k určitému nekoncentrovanému postupu soudu v některých případech odročování jednání, nicméně neshledal jej natolik významným, aby z tohoto důvodu modifikoval základní částku pro kritérium postupu orgánů veřejné moci, neboť tato určitá nekoncentrovanost se projevila v samotné délce řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. , ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. ). Při posuzování naplnění proporcionálního hodnocení jednotlivých kritérií totiž nejde o „matematicky přesný“ výpočet času, o nějž bylo řízení v důsledku okolností zohledněných při posouzení daného kritéria prodlouženo (což ve většině případů ani není fakticky možné), a jeho srovnání s celkovou délkou řízení, jak namítá žalobkyně, ale k neproporcionálnímu hodnocení dojde, pokud soud při posuzování výše přiměřeného zadostiučinění opomene jedno z kritérií zohlednit vůbec (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. ), případně pokud by byly relevantní úvahy soudů nižších stupňů zcela zjevně nepřiměřené (excesivní) ve vztahu k požadavku, aby se kritéria uvedená v až e) ve výši zadostiučinění projevila v zásadě ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. , které se však věnovaly zjevně neproporcionálnímu hodnocení dvou vzájemně opačně působících kritérií, a to kritéria jednání poškozeného pro něž byla základní částka snížena, a kritéria postupu orgánů veřejné moci, pro něž byla naopak zvýšena).

8. Ani otázka zohlednění vlivu postupu soudu v řízení v rozporu s na celkovou délku řízení při posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci dle přípustnost dovolání dle nezakládá. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (jimiž je Nejvyšší soud při posouzení dovolání v souladu s vázán) se totiž nijak nepodává spekulativní tvrzení žalobkyně, že pokud by „soud v řízení postupoval v souladu s ust. , neumožnil by účastníkům (v posuzované věci žalovanému) opakovaně uplatňovat další návrhy a soud by při respektování pravidel civilního soudního procesu skončil věc v přiměřené době[, o]dpadl by tím i značný počet jednání … a stejně tak i důvod účastníků žádat o jejich odročení pro objektivní překážky“, právě naopak. V posuzované věci bylo první konané jednání dne 18. 12. 2014 odročeno z důvodu příslibu účastníků vyřídit věc mimosoudně a i další jednání byla za tímto účelem zpočátku odročována, následně byl v průběhu řízení rozšířen okruh vypořádávaných věcí a i žalobkyně žalobu doplňovala, navíc jak žalobkyně, tak její bývalý manžel byli soudem vyzváni dle k doplnění tvrzení, což je jeden z důvodů pro prolomení koncentrace řízení dle Žalobkyně tedy v tomto směru konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění než odvolací soud, a její námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení.

9. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 9. 2024

JUDr. David Vláčil předseda senátu