Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1144/2024

-249

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce V. K., zastoupeného JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, proti žalovanému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru č. 231, o určení neexistence zástavních práv, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2023, č. j. -197, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č. j. -197, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je [v závěru, že posuzovanou dohodu lze vypovědět podle ustanovení , (dále jen „obč. zák.“), neboť dohoda byla uzavřena na dobu neurčitou] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že závazek, jehož doba trvání nebyla vázána na konkrétním datem určitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, o níž by bylo jisté, že nastane, nelze považovat za závazek sjednaný na dobu určitou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. , nebo dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. ).

V projednávané věci odvolací soud postupoval v souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou a náležitě odůvodnil, proč se jedná o dohodu na dobu neurčitou (nikoliv na dobu určitou), kterou byl žalobce oprávněn vypovědět podle § 582 odst. 1 obč. zák. a která do uplynutí výpovědní lhůty nenabyla účinnosti (pro nesplnění odkládací podmínky účinnosti této dohody), v důsledku čehož nevznikl ani závazek stanovený v této dohodě (v podobě nároku žalovaného na vyplacení odměny žalobcem), a rovněž proto nevzniklo ani zástavní právo tento závazek zajišťující.

Poukazuje-li dovolatel na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2023, č. j. -117 (dovolání proti němu podané bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. -146), v němž měl odvolací soud ve věci obdobné dohody zaujmout opačný právní názor, a to, že tato dohoda je uzavřena na dobu určitou a že ji podle § 582 obč. zák. nelze vypovědět, pak přehlíží, že závěry tohoto rozhodnutí se na projednávanou věc nevztahují. V předkládaném usnesení Krajský soud v Praze rozhodoval v řízení o soudním prodeji zástavy, a to na základě odlišného skutkového stavu, kdy (mimo jiné) byla splatnost tzv. minimální odměny nejpozději do 10 kalendářních let ode dne podpisu dohody, přičemž dohoda nabývala platnosti a účinnosti již podpisem jejích smluvních stran. V nyní posuzované věci však vycházel odvolací soud ze skutkového stavu, že dohoda „nabývá platnosti podpisem jejích smluvních stran a účinnosti dnem právní moci územního plánu města Beroun, na základě kterého budou předmětné pozemky účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a ke smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití“; splatnost tzv. minimální odměny pak byla stanovena „nejpozději do 15 kalendářních let ode dne nabytí účinnosti této dohody“. Klíčové právní otázky jsou přitom v obou řízeních různé. Proto nelze souhlasit s dovolatelem, že by právní otázka, na níž odvolací soud v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu založil své rozhodnutí, měla být posouzena jinak.

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 8. 2024

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu