Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1755/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Veselého, zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Zájedou, sídlem Zahradnická 38, Blatná, proti postupu Krajského soudu v Praze sp. zn. a Okresního soudu v Benešově, kterým se domáhá, aby Okresnímu soudu v Benešově byla uložena povinnost vyzvat stěžovatele k opravě podaného odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. prosince 2021 č. j. -155, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově (dále též jen "okresní soud") ze dne 7. 12. 2021 č. j. -155 bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Stěžovatel dne 24. 1. 2022 podal blanketní odvolání. Okresní soud usnesením ze dne 4. 2. 2022 č. j. -169 vyzval stěžovatele k odstranění vad.

3. Krajský soud v Praze (dále též jen "krajský soud") přípisem ze dne 19. 4. 2022 č. j. -182 sdělil k předkládací zprávě k rozhodnutí o odvolání stěžovatele okresnímu soudu, že neměl k odvolání stěžovatele vůbec přihlížet. Uvedl, že elektronické podání včetně jeho doplnění bylo realizováno z datové schránky (dále též jen "DS") právnické osoby Zájeda, Stejskal a Partners, s.r.o., která není podle obsahu spisu účastníkem řízení ani jeho zástupcem. Nic na tom nemění skutečnost, že okresní soud vyzval odvolatele k odstranění vad odvolání, vybral soudní poplatek a odvolání doručil protistraně.

4. Okresní soud přípisem ze dne 2. 5. 2022 č. j. -183 sdělil stěžovateli, že se k odvolání ve věci samé podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nepřihlíží. V tomto sdělení okresní soud uvedl, že předmětné podání nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem, ani nebylo do tří dnů doplněno o originál, popř. o písemné podání shodného znění, navíc "bylo doručeno z datové schránky subjektu odlišného od žalobce uvedeného v podání". V případě advokáta má být podání realizováno prostřednictvím profesní DS advokáta podnikajícího jako fyzická osoba, která slouží při výkonu advokacie jak k doručování, tak i podání bez platného uznávaného elektronického podpisu. Podání odvolání stěžovatele, který byl zastoupen konkrétním advokátem, bylo vadné, protože bylo odesláno z cizí datové schránky bez ohledu na to, zda a kdo má přístup do DS právnické osoby jako osoba oprávněná, pověřená či administrátor a zda toto podání z DS právnické osoby odeslal.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel rekapituluje průběh soudního řízení a zásadně nesouhlasí s procesním postupem okresního soudu a krajského soudu, který je přehnaně formalistickým. Namítá, že napadeným postupem a rozhodnutím došlo k zásahu do jeho práva na soudní ochranu podle y, jelikož mu byl fakticky znemožněn přístup k nezávislému soudu. V petitu ústavní stížnosti pak požaduje, aby Ústavní soud uložil okresnímu soudu povinnost, aby obnovil stav před porušením práv a svobod stěžovatele a podle vyzval stěžovatele k opravě podání.

6. Stěžovatel poukazuje na to, že blanketní odvolání bylo podepsáno Mgr. Jiřím Maříkem, advokátem a z podaného odvolání vyplynulo, který advokát odvolání sepsal a následně odeslal. Soud nesprávně vyhodnotil situaci, když podání posoudil jako podané z cizí DS, na které se neuplatní tzv. fikce podpisu. Procesní postup byl nesprávný, když nejdříve okresní soud odvolání přijal a vyzval stěžovatele k odstranění vad podání, následně stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku (který následně vrátil). Krajský soud vyslovil přepjatý formalistický názor, že okresní soud neměl k odvolání stěžovatele vůbec přihlížet, jako by nebylo podáno, aniž by v souladu s posoudil procesní úkon účastníka řízení dle jeho obsahu. I z odůvodnění pokynu krajského soudu je zřejmé, že se jedná o odvolání stěžovatele podaného prostřednictvím jeho zástupce. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatel doplnil ústavní stížnost dne 13. 7. 2022 o aktuální judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 30. 6. 2022

sp. zn.

) a tvrdil, že shodně jako v citovaném nálezu měl být vyzván k odstranění vad podání zaslaného prostřednictvím DS právnické osoby.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem podle až a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), když stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. když proti rozhodnutí krajského soudu nebylo dovolání přípustné.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y), nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y). Ústavní soud nemůže provádět instanční přezkum soudních rozhodnutí ve stěžovatelem vymezeném rozsahu, když postup v soudním řízení, zjišťování skutkového stavu a použití zákona přísluší obecným soudům. Úkolem Ústavního soudu je pouze posoudit, zda nebylo zasaženo do některého z ústavně zaručených práv stěžovatele, resp. zda soudní řízení jako celek bylo vedeno v souladu s hlavou pátou y. Ústavní soud již v minulosti dovodil, že se "s ohledem na své ústavní postavení řídí principem minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů" [nález ze dne 21. 9. 1999

sp. zn.

(N 126/15 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].].

9. Ústavní soud při posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti se zabýval tím, zda se krajský soud s předkládací zprávou k rozhodnutí o odvolání předloženou okresním soudem řádně vypořádal, resp. zda rozhodnutí nezatížil takovou vadou, pro kterou by šlo o rozhodnutí protiústavní. Ústavní soud v zásadě není povolán k přezkumu správnosti použití zákona [nález ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

(N 41/68 SbN 419)], proto se zabýval pouze tím, zda výklad příslušných ustanovení provedený okresním a krajským soudem nebyl ústavně nesouladný.

10. Z výše uvedených skutkových okolností případu, obsahu napadených rozhodnutí i argumentace stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti vyplývá, že stěžejní otázkou celého sporu je to, zda měl okresní a krajský soud k blanketnímu odvolání ze dne 24. 1. 2022 přihlížet a Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je toliko nesouhlasem s rozhodnutím obecných soudů.

11. K této argumentaci Ústavní soud uvádí, že se neztotožňuje s názorem stěžovatele ohledně povinnosti soudů přijímat podání advokátů bez příslušného elektronického podpisu z datových schránek "jejich" advokátních kanceláří. , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), totiž jednoznačně rozlišuje mezi datovou schránkou fyzické osoby podnikatele ( ) a právnické osoby ( ). Právnická a fyzická osoba jsou odlišné subjekty a nic na tom nemění ani to, je-li fyzická osoba jediným společníkem (a/nebo jednatelem) příslušné právnické osoby. Přestože advokacie může být vykonávána různými způsoby, všichni advokáti mají ze zákona povinně zřízenou datovou schránku podnikající fyzické osoby. Z toho plyne, že advokátu se doručuje pouze do této datové schránky, a nikoliv do datové schránky právnické osoby (advokátní kanceláře). Do ní je možno doručovat výhradně v případě, že adresátem bude samotná právnická osoba (např. v rámci daňového řízení), ne však vykonává-li advokát advokacii jako společník této společnosti nebo její zaměstnanec. To stejné samozřejmě platí v opačném směru, tj. při doručování písemností soudům advokáty. Ústavní soud nepovažuje za nutné důvody pro tento stav podrobněji rozebírat, neboť se jedná o právní názor dlouhodobě ustálený a všeobecně přijímaný. Doložit to lze (a v podrobnostech odkázat) například stanoviskem Ministerstva vnitra (Datové schránky a činnost správních orgánů, 28. 6. 2010, dostupné na www.mvcr.cz/soubor/datove-schranky-a-cinnost-spravnich-organu-pdf-68503.aspx), stanoviskem legislativního odboru České advokátní komory (Nepřehlédněte: k problematice datových schránek advokátů, nedatováno, dostupné na https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2887), judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 7. 5. 2015 č. j. -32) a nakonec i v napadeném vyrozumění citovaným stanoviskem pléna Nejvyššího soudu sp. zn. . Povinnost obecných soudů rozlišovat mezi subjekty datových schránek a v případě advokáta nutnost doručovat mu výhradně do datové schránky podnikající fyzické osoby uznává rovněž Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 5. 2021

sp. zn.

).

12. Ústavní soud dospěl k závěru, že krajský soud se ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádal s tvrzeními stěžovatele. Z obsahu přípisu krajského soudu ze dne 19. 4. 2022 č. j. -182 vyplynulo, že podle záznamu o ověření elektronického podání, včetně jeho doplnění (založeného ve spise na č.l. 165 a 171), bylo podání žalovaného stěžovatele - odvolání a jeho doplnění - realizováno z datové schránky právnické osoby Zájeda, Stejskal a Partners, s.r.o., která není podle obsahu spisu účastníkem řízení ani jeho zástupcem (tím ani být nemůže - viz ). Uvedená společnost ovšem není podle obsahu odvolání ani podatelem - sama odvolání (jako osoba neoprávněná) nepodává. Jde nepochybně o podání žalovaného stěžovatele zastoupeného konkrétním advokátem, ale vadné - jde o tzv. podání z cizí datové schránky, bez ohledu na to, zda a kdo (žalovaný nebo jeho zástupce, popř. jeho substitut) má do uvedené DS sám přístup jako osoba oprávněná, pověřená či jako administrátor (srov. , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů) a zda toto podání z uvedené DS právnické osoby odeslal. DS právnické osoby, v níž advokát vykonává advokacii, je ve vztahu k jednání advokáta (jako zástupce účastníka) datovou schránkou cizí. Na tom se již delší dobu shoduje i odborná literatura a judikatura. Proto se zde neuplatní tzv. fikce podpisu podle , která je vyhrazena pouze podáním držitele odesílající datové schránky, tedy podáním z jeho vlastní ("své") datové schránky, má-li ji podle zpřístupněnu.

13. V případě advokáta by mělo jít primárně o profesní datovou schránku advokáta jako podnikající fyzické osoby, která slouží při výkonu advokacie jak k doručování, tak i k podání, má-li být podání realizováno bez platného uznávaného elektronického podpisu. Pokud odvolání žalovaného stěžovatele současně nebylo podepsáno jeho platným uznávaným elektronickým podpisem, resp. platným uznávaným elektronickým podpisem advokáta (srov. ), jde o nepodepsané podání ve věci samé (odvolání) v elektronické podobě, které je třeba podle a 3 do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, jinak se k němu bez dalšího nepřihlíží. Uvedené doplnění se realizuje buď podáním v listinné podobě s vlastnoručním podpisem podatele (účastníka či jeho advokáta), nebo podáním v elektronické podobě s platným uznávaným elektronickým podpisem podatele, popř. bez takového podpisu za podmínek uvedených v (z vlastní datové schránky podatele, jímž je držitelem - viz výše). K tomu ale nedošlo. Shodnou vadou, jak shora uvedeno, ostatně trpí i doplnění odvolání. Soud tedy na základě shora uvedeného k odvolání žalovaného a ani k jeho doplnění nepřihlížel.

14. Dle Ústavního soudu "datová schránka není anonymním úložištěm dat, nýbrž je striktně individuálně přidělena". V obecné rovině platí, že v případě doručování prostřednictvím datové schránky je požadavek další autorizace podle bezúčelný [nález ze dne 7. 3. 2016

sp. zn.

(N 38/80 SbNU 475)]. To však bezpochyby platí pouze tehdy, je-li odvolání odesláno z datové schránky podatele, jejímž je držitelem, neboť právě takové odeslání podání zaručuje dostatečnou autorizaci. Mezi účastníky řízení přitom není sporu o tom, že odvolání stěžovatele nebylo odesláno z jeho datové schránky coby fyzické osoby, ale z datové schránky právnické osoby. Takovéto podání odeslané z cizí datové schránky podle soudů nelze považovat za elektronické podání podepsané stěžovatelem. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že okresní soud nesprávně vyzval stěžovatele k odstranění jiných vad odvolání, vybral soudní poplatek a odvolání doručil protistraně.

15. Výklad a použití a 3 provedený obecnými soudy nelze podle názoru Ústavního soudu považovat za přepjatý formalismus, natož za ústavně nesouladný výklad, resp. protiústavní použití zákona. Nejen z gramatického, ale rovněž ze systematického a teleologického výkladu předmětných ustanovení jednoznačně vyplývá, že písemné podání ve věci samé učiněné v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu nebo neodeslané z vlastní datové schránky, musí být nejpozději do tří dnů zákonem stanoveným způsobem doplněno. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že k tomuto doplnění ve stanovené lhůtě nedošlo. Nad rámec odůvodnění rozhodnutí krajského soudu Ústavní soud podotýká, že prostor pro analogické použití (výzva soudu k odstranění vad podání) není dán, neexistuje-li v aplikované právní normě ( ) právní mezera, kterou by bylo třeba analogií vyplnit (srov. WEINBERGER, O. Norma a instituce. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 205). Skutečnost, že soud postupuje jinak, není-li podepsáno listinné odvolání, a jinak, není-li autorizováno elektronické podání ve věci samé, jasně vyplývá přímo z právní úpravy. O tomto rozdílu současně nebylo nikdy sporu a je na něj konstantně poukazováno rovněž v právní nauce (nejaktuálněji viz SVOBODA, K. Řízení v prvním stupni. Civilní proces z pohledu účastníka. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 120). To, že byl zvolen jiný režim pro odstraňování vad listinných a elektronických podání, je na úvaze demokraticky legitimovaného zákonodárce.

16. K argumentaci stěžovatele nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2022

sp. zn.

, nelze přihlédnout pro specifické okolnosti přezkoumávaného případu. Z obsahu odůvodnění citovaného nálezu je zřejmé, že advokát stěžovatele o změně způsobu výkonu advokacie informoval nalézací soud a tuto změnu doložil i novou plnou mocí. Všechna další podání stěžovatele byla poté podávána advokátem prostřednictvím datové schránky advokátní kanceláře bez elektronického podpisu zástupce. Tato podání byla bez dalšího Obvodním soudem pro Prahu 4 i Městským soudem v Praze přijata a projednána. Přístup se nezměnil ani u Nejvyššího soudu. Ten s advokátem stěžovatele komunikoval minimálně dvakrát, nejdříve jej informoval o přidělení věci senátu a pak o změně a přidělení věci jinému senátu. V obou případech doručoval přípisy (správně) do datové schránky advokáta jako podnikající právnické osoby. Závěry uvedeného nálezu nejsou na věc stěžovatele aplikovatelné.

17. Napadená rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které v žádném z ohledů nevybočilo z požadavků kladených na ně ústavním pořádkem. Nebylo jimi zasaženo do žádného stěžovatelova ústavně zaručeného práva. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2022

Pavel Šámal, v. r.

předseda senátu