Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1443/2023

33 Cdo 1443/2023-286

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně TP Insolvence, v. o. s., se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, identifikační číslo 03296636, insolvenční správkyně dlužníka CECG a. s., se sídlem v Praze 3, Roháčova 188/37, identifikační číslo 04554477, zastoupené Mgr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/10, proti žalované MEDIWARE a. s., se sídlem v Praze 6, Na viničních horách 1834/24, identifikační číslo 26739488, zastoupené Mgr. Martinem Láníkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 1274/8, o 23.069.167 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, č. j. -258, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalované uhradila v období od 17. 3. 2016 do 18. 6. 2018 celkem částku 23.069.167 Kč, aniž by měla ve své smluvní nebo účetní evidenci podklady o poskytnutí jakéhokoli protiplnění ze strany žalované.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2023, č. j. -258, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 6. 2022, č. j. -212, kterým byla žaloba o zaplacení 23.069.167 Kč s příslušenstvím zamítnuta, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy vyšly z toho, že mezi společností CECG a. s. jako objednatelem a žalovanou jako poskytovatelem byla (dne 6. 1. 2016 nejprve ústně a následně v červnu 2016 vypracována její písemná podoba) platně uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo poskytování konzultační a poradenské činnosti v oblasti administrace systému a vývojářské služby v oblasti SW. Žalobkyni se i přes poučení podle a 3 , (dále jen „ “), nepodařilo prokázat, že při proplácení jednotlivých faktur vystavovaných žalovanou jednala v omylu o existenci dluhu a o přijatém protiplnění. Žalobkyně vystavené faktury akceptovala a řádně je proplácela, aniž by popírala existenci plnění. Z výslechu svědků bylo zjištěno, že smlouva musela existovat, neboť spolupráce na projektu probíhala a oni na tomto projektu pracovali pro obě společnosti. Soudy uzavřely, že žalobkyně plnila žalované na základě platně uzavřené smlouvy a žalovaná se tak nemohla na její úkor bezdůvodně obohatit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně (dále jen „dovolatelka“). Jeho přípustnost ve smyslu spatřuje v nesprávném výkladu ustanovení , (dále jen „o. z.“), z hlediska určení „právního důvodu“, přičemž soudy „se při řešení dané otázky v předmětné věci odchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena.“

Žalovaná navrhla dovolání zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění pozdějsích předpisů – dále jen „ “

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř., která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.

Podle důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Neobsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované zákonem (ať už obecné náležitosti podání uvedené v , nebo zvláštní náležitosti stanovené pro dovolání v ), jde o vadné podání. Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání ( věta první ).

K obligatorním náležitostem dovolání podle patří mimo jiné vylíčení, v čem dovolatel ve smyslu až spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a popis důvodu dovolání tím způsobem, že dovolatel vyloží, v čem spočívá nesprávnost jím vytýkaného právního posouzení věci ( věta první ). Vymezit důvod dovolání v souladu s pro dovolatele znamená povinnost označit výslovně tu část právního posouzení věci v rozhodnutí odvolacího soudu, kterou považuje za nesprávnou, a zároveň argumentačně vyložit, v čem jeho nesprávnost spočívá, a zpravidla také uvést, jak mělo být (správně) vyloženo a aplikováno použité ustanovení právního předpisu, případně které ustanovení namísto nesprávně použitého měl odvolací soud podle názoru dovolatele užít. Ustanovení tak zdůrazňuje zaměření dovolání jako mimořádného opravného prostředku na právní podstatu dovolacích námitek tím, že výslovně stanoví, jak má být dovolací důvod nesprávného právního posouzení formulován.

Oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v dovolatelka nevymezila mimo jiné tzv. dovolací důvod způsobem uvedeným v

Dále, ačkoli žalobkyně v dovolání avizuje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. byla vyřešena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, žádnou takovou otázku nekonkretizuje a ani se nepodává z celého obsahu dovolání.

Přípustnost dovolání nazakládají výhrady dovolatelky ke „komplexnímu hodnocení důkazů.“ Dovolatelka pomíjí, že samotné jejich hodnocení opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v není možné úspěšně napadnout dovolacím důvodem uvedeným v (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud její dovolání odmítl ( ).

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není podle přípustné.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. 8. 2024

JUDr. Václav Duda předseda senátu