Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1913/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Dennise Piska, 2) Annette Pongrass, zastoupených JUDr. Janem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -176 ze dne 28. 7. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a statutárního města Jihlava, sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 97/1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Matka stěžovatelů se jako jejich právní předchůdkyně domáhala v řízení před obecnými soudy proti vedlejšímu účastníku neúspěšně určení vlastnického práva a vyklizení specifikovaných nemovitostí pro neplatnost kupní smlouvy uzavřené v roce 1939. Obecné soudy dospěly k závěru, že k požadovanému určení nedisponuje žalobkyně naléhavým právním zájmem a že využitím určovací žaloby nelze obcházet restituční zákonodárství; Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl její dovolání pro vady spočívající v nevymezení předpokladů přípustnosti. Matka stěžovatelů v průběhu dovolacího řízení zemřela, účinky poté vydaného rozhodnutí dovolacího soudu se proto stěžovatelů dotkly teprve z rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě (usnesení

č. j. -195 ze dne 23. 5. 2022 o jejich procesním nástupnictví).

2. Včasnou a tentokrát již i přípustnou ústavní stížností (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 2. 6. 2022; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")] domáhají zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení ve spojení s d (dále jen "").

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Dovolání právní předchůdkyně stěžovatelů odmítl Nejvyšší soud pro vady spočívající v nevymezení předpokladů jeho přípustnosti. Otázkou přípustnosti dovolání se Ústavní soud podrobně zabýval ve svém plenárním stanovisku sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.). V něm přijal závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d (dále jen "").

5. Úkolem Nejvyššího soudu totiž není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (blíže viz citované stanovisko sp. zn. ).

6. Ústavní soud přezkoumal usnesení Nejvyššího soudu v intencích obsahu ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že zcela koresponduje podanému (v ústavní stížnosti podrobně přiblíženému) dovolání. Veškerou uplatněnou argumentaci Nejvyšší soud beze zbytku vypořádal, nad rámec vlastního odůvodnění ještě doplnil další vysvětlující východiska, pro která nebylo možné žalobě vyhovět (srov. s. 6 a 7 napadeného rozhodnutí). Jeho rozhodnutí se neprotiví stěžovateli odkazovanému nálezu

sp. zn.

ze dne 20. 2. 2018 (N 28/88 SbNU 411) ani jinému rozhodnutí z bohaté judikatury Ústavního soudu k dané problematice. V projednávané věci zkrátka nejde o případ, který by zasluhoval nálezovou pozornost. Jiný názor na právní závěry odvolacího soudu způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu nepředstavuje.

7. Totéž platí i pro řízení o ústavní stížnosti. Právo na soudní ochranu podle y neznamená právo na příznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího. Stěžovatelé (či jejich matka před nimi) interpretují právní normy a aplikují je na zjištěné skutečnosti účelovým způsobem tak, aby bylo možné uplatněný nárok považovat za důvodný. Jejich výklad a aplikační přístup však nemá v soudní praxi oporu a obecné soudy vysvětlily dostatečně, proč tomu tak je (např. i - nad potřebný rámec odůvodnění - dovolacím soudem odkazovaný nález

sp. zn.

ze dne 12. 1. 2021). Ústavněprávním požadavkům náležitého odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu zcela dostojí a nebylo proto porušeno ani právo stěžovatelů (či jejich právní předchůdkyně) na přístup k dovolacímu stupni řízení.

8. Spatřují-li stěžovatelé porušení y ve skutečnosti, že o jejich procesním nástupnictví rozhodl soud nalézací (a nikoli sám dovolací), není Ústavnímu soudu zřejmé, jak by se jejich právní postavení mohlo změnit, kdyby obecné soudy postupovaly jimi požadovaným způsobem; ani tato námitka proto Ústavní soud o nezbytnosti jeho ingerence nepřesvědčuje.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu