Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1892/2024

30 Cdo 1892/2024-72

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. J., zastoupené Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 280 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2024, č. j. -54, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 9. 2023, č. j. -36, zamítl žalobu o zaplacení částky 280 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 6. 11. 2022 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II).

2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2024, č. j. -54, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

3. Částky 280 000 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“), v němž vystupovala jako vedlejší účastnice na straně tehdejšího 4. žalovaného V. J., jejího manžela.

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřuje jen do výroku o věci samé, tedy proti výroku I v rozsahu potvrzení zamítavého výroku I rozsudku soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ),dále jen „ “, odmítl pro nepřípustnost.

5. Své dovolání žalobkyně založila na otázce, zda má vedlejší účastník právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, byť ji formálně rozdělila do tří vzájemně provázaných podotázek. Tato otázka však přípustnost dovolání dle nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud (v souladu se soudem prvního stupně) uzavřel, že žalobkyně jako vedlejší účastník posuzovaného řízení nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jeho nepřiměřenou délkou nemá, a to z důvodu neexistence příčinné souvislosti mezi případným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že vedlejší účastník (ve smyslu ) nemá právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, neboť příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem záležejícím v nepřiměřené délce řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně vedlejšího účastníka je přerušena jeho právním poměrem k účastníkovi řízení, kterého podporuje, poněvadž vedlejší účastník svou újmu osobně odvozuje od tohoto (tvrzeného) právního poměru, nikoliv od nesprávného úředního postupu. Ačkoliv tedy nelze vyloučit, že důsledky nesprávného úředního postupu spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení může pociťovat nejen účastník řízení, nýbrž také vedlejší účastník, děje se tak nikoli přímo, ale zprostředkovaně skrze jeho hmotněprávní poměr k účastníkovi řízení a nebýt tohoto poměru k účastníkovi řízení újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení by vedlejší účastník nepociťoval, neboť výsledek řízení by jeho právní postavení (tj. práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva) nemohl nijak ovlivnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. ).

6. Vedlejší účastník se řízení neúčastní proto, aby v něm uplatňoval nebo bránil své právo, ale chce pomoci zvítězit ve sporu některému z hlavních účastníků a nevztahují se na něj účinky právní moci a vykonatelnosti v řízení vydaných rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc, pokud žalobkyně žádala odpovědět na otázku, zda vedlejší účastník na přiměřenou délku řízení právo má, tak s ohledem na závěr o nedostatku příčinné souvislosti mezi případnou nepřiměřenou délkou řízení a újmou žalobkyně, se odvolací soud již naplněním či nenaplněním dalších předpokladů vzniku práva na zadostiučinění za takovou újmu (včetně toho, zda má vedlejší účastník vůbec na přiměřenou délku řízení právo) nezabýval. Na vyřešení takto položené otázky tudíž napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí a odvolací soud na jejím zodpovězení své rozhodnutí ve vztahu k předmětu dovolacího řízení nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Z výše uvedených judikatorních závěrů pak rovněž vyplývá, že je zcela nerozhodné, z důvodu jakého hmotněprávního poměru mezi hlavním a vedlejším účastníkem vedlejší účastník do řízení vstoupil, zda měl na výsledku řízení zájem s ohledem např. na obchodní či jiné smluvní vztahy mezi nimi nebo se jednalo o manžela hlavního účastníka řízení, neboť důvodem přerušení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a nemateriální újmou vedlejšího účastníka je to, že tuto újmu vedlejší účastník pociťuje až v příčinné souvislosti s existencí právě hmotněprávního poměru k hlavnímu účastníkovi a kdyby toho vztahu nebylo, příp. by se hlavní účastník řízení neúčastnil, žádnou újmu by nepociťoval. Existence takového vztahu mezi hlavním a vedlejším účastníkem je pak nezbytnou podmínkou přípustnosti vedlejšího účastenství dle s tím, že vedlejší účastník musí mít na výsledku řízení právní zájem (tedy nikoliv jen morální, čistě majetkový či jiný neprávní zájem), neboť výsledek řízení se v jeho právních poměrech (včetně případného dopadu na jeho majetková práva z důvodu úzkého rodině právního vztahu hlavního a vedlejšího účastníka) nějakým způsobem přímo projeví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. , publikované pod č. 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc skutečnost, že posuzovaným řízením byl ohrožen celý majetek žalobkyně, neboť jiný majetek než společné jmění manželů nemá, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Námitka žalobkyně je tudíž v tomto směru námitkou proti skutkovým zjištěním, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem ( ).

8. Nejvyšší soud tedy nevyhověl požadavku žalobkyně, aby výše uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť ani na základě argumentace žalobkyně v dovolání neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit.

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle za jeden úkon ve výši 300 Kč [ ve spojení s ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí..

V Brně dne 21. 8. 2024

JUDr. David Vláčil předseda senátu