Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2005/2024

-127

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně ALAGAS s. r. o., IČO 27768601, se sídlem v Ostravě, Nádražní 3222/138c, zastoupené Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova 1386/8, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 317 985 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. -104, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 8. 2023, č. j. -78, zastavil řízení ohledně zaplacení částky 35 733 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 1. 2023 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 317 985 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 1. 2023 do zaplacení (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok III).

2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. -104, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

3. Částky původně ve výši 353 718 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala jako náhrady škody v podobě ušlého zisku ve třech provozovnách žalobkyně (tj. v bistru v Ostravě, Zámecká 3338, v privátním wellness v Ostravě, Nádražní 3222/138c a v Relax vile v Ostravě, Heřmanická 42), v nichž v důsledku následně pro nezákonnost Nejvyšším správním soudem (zcela nebo z části) zrušených mimořádných opatření žalované č. j. 14601/2021-2/MIN/KAN, č. j. 14601/2021-6/MIN/KAN, č. j. 14601/2021-7/MIN/KAN, č. j. 14601/2021-10/MIN/KAN, č. j. 14601/2021-12/MIN/KAN a č. j. 14601/2021-13/MIN/KAN (dále jen „posuzovaná mimořádná opatření“) nemohla žalobkyně v období od 12. 4. 2021 do 30. 5. 2021 poskytovat hostinské, stravovací, ubytovací a wellness služby. Následně k výzvě soudu prvního stupně žalobkyně specifikovala, jaký zisk jí v konkrétních obdobích ušel v souvislosti s jednotlivými mimořádnými opatřeními v jednotlivých provozovnách, a vzala žalobu částečně zpět co do částky 35 733 Kč s příslušenstvím, na což soud prvního stupně řízení v této části zastavil a předmětem řízení tak zůstala pouze částka 317 985 Kč s příslušenstvím.

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to v celém jeho rozsahu. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl pro nepřípustnost.

5. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolání žalobkyně není přípustné v části směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku III rozsudku soudu prvního stupně, a dále proti výroku II, a to podle , neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání v tomto rozsahu, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

6. Ve vztahu k dovolání žalobkyně proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení zamítavého výroku II rozsudku soudu prvního stupně se pak Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností.

7. Otázka, zda má postavení účastníka řízení dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „“), pouze ten, kdo podal proti následně zrušenému mimořádnému opatření žalobu dle , o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 (dále jen „“), anebo každý adresát takového mimořádného opatření, však přípustnost dovolání dle nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud dospěl k závěru, že žalobkyně postavení účastníka řízení dle OdpŠk nemá, neboť žalobu na zrušení žádného z posuzovaných mimořádných opatření nepodala. V rozsudku ze dne 21. 4. 2023, sp. zn. , publikovaném pod č. 41/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž Nejvyšší soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že se posuzovaná mimořádná opatření vydávají bez řízení a nemohou tak existovat účastníci řízení, ve kterých byla později zrušená mimořádná opatření vydána, může mít postavení účastníka řízení ve smyslu OdpŠk osoba, o jejíchž právech a povinnostech bylo mimořádným opatřením rozhodováno, tedy osoba, jejíž práva byla vydáním nezákonného mimořádného opatření dotčena. Současně se však musí jednat o osobu, která využila v zákonem stanovené lhůtě (tj. do jednoho měsíce ode dne účinnosti mimořádného opatření dle ) možnost podat proti následně zrušenému mimořádnému opatření žalobu dle . Nejvyšší soud tedy v tomto rozsudku odmítl názor (nyní zastávaný žalobkyní), že aktivní legitimaci k domáhání se nároků na odškodnění za taková nezákonná mimořádná opatření má každá osoba, která sice byla oprávněna mimořádné opatření u soudu napadnout, ale zůstala pasivní a neučinila tak, neboť teprve využitím tohoto prostředku k ochraně práv dává poškozený v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jeho práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, a to bez ohledu na to, zda taková žaloba ke zrušení mimořádného opatření skutečně vedla či nikoliv. Tyto závěry pak akceptoval v nálezu ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. , i Ústavní soud.

8. Ke stejnému názoru dospěl Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. , v němž rovněž zdůraznil, že d, z něhož vychází, zakládá odpovědnost státu za nezákonná rozhodnutí, nikoliv za nezákonné právní předpisy. Opatření obecné povahy pak obecně představuje správní akt smíšené povahy s konkrétně určeným předmětem regulace a obecně vymezeným okruhem adresátů, jenž tudíž není ani individuálním rozhodnutím, ani právním předpisem. Rozhodnutím není z toho důvodu, že nesměřuje vůči jmenovitě určené osobě či osobám, ale naopak vůči neurčitému počtu osob. Právním předpisem není proto, že jeho předmětem je, podobně jako u rozhodnutí, řešení určité konkrétní věci, nikoli stanovení obecného pravidla chování, vztahujícího se na všechny případy stejného druhu. I přesto, že u mimořádných opatření podle toho z obecných znaků individuálních rozhodnutí zůstává velmi málo, judikatura Nejvyššího soudu odpovědnost státu za ně, a to i podle , dovodila a setrvala jen na požadavku jejich zrušení pro nezákonnost (příp. i jen zpětné konstatování jejich rozporu se zákonem) a na požadavku účastenství poškozeného, které lze dovodit i jen z následného uplatnění práv návrhem k Nejvyššímu správnímu soudu. Ani z tohoto pohledu tedy nelze požadavky judikatury Nejvyššího soudu považovat za nepřiměřené.

9. Z výše uvedeného je tudíž zřejmé, že pokud žalobkyně žalobou podle žádné z předmětných mimořádných opatření nenapadla a zůstala pasivní, nedala tak v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jejích práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, nelze ji tudíž za účastníka řízení dle OdpŠk považovat. Na tomto závěru pak nemůže nic změnit ani (nijak nepodložené a až v odvolání, tedy v rozporu s , vznesené) tvrzení žalobkyně, že o podání žalob jinými subjekty proti posuzovaným mimořádným opatřením věděla a vzhledem k tomu, že návrh jejího jednatele na zrušení jiného mimořádného opatření z 19. 10. 2020 (jež s ohledem na pozdější účinnost muselo být vydáno a napadeno podle dřívějších předpisů; poznámka Nejvyššího soudu) byl odmítnut z důvodu zrušení napadeného mimořádného opatření na základě dřívější žaloby, dospěla k závěru, že by vlastní žalobou nic nezískala a vyčká rozhodnutí soudu. I pokud by totiž žalobkyně ve lhůtě pro podání žaloby dle informace o dříve podaných žalobách proti každému z posuzovaných mimořádných opatření měla, nemohla si být jistá, zda budou v těchto řízeních splněny všechny podmínky řízení, zda takoví žalobci v řízení prokáží, že byli napadeným mimořádným opatřením (opatřením obecné povahy) na svých právech zkráceni, což je podmínkou pro úspěch žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.4. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 30. 7. 2021, sp. zn. ), příp. zda nevezmou svou žalobu v průběhu řízení zpět. Z těchto důvodů tedy skutečnost, že by se žalobkyně o podání jiných žalob v průběhu lhůty pro jejich podání skutečně dozvěděla, ještě nemusí znamenat, že podání další žaloby žalobkyní by bylo neúčelné. Nepřípadné jsou i dedukce žalobkyně o tom, že trvání na závěrech Nejvyššího soudu by vedlo k zavalení Nejvyššího správního soudu žalobami podle , neboť jednak má Nejvyšší správní soud možnost (jak sama žalobkyně uvádí), pokud mimořádné opaření zruší, další žaloby proti němu odmítnout, navíc ne každá mimořádným opatřením dotčená osoba se nároku na náhradu škody či odškodnění nemateriální újmy z něj u soudu rozhodla domáhat.

10. Nejvyšší soud tedy nevyhověl požadavku žalobkyně, aby výše uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť ani na základě argumentace žalobkyně v dovolání neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit.

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle za jeden úkon ve výši 300 Kč [ ve spojení s ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. 8. 2024

JUDr. David Vláčil předseda senátu