Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2807/2023

33 Cdo 2807/2023-210

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně BNP Paribas Personal Finance, se sídlem v Paříži, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika, registrační číslo 542097902,zastoupené JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze, Voršilská 130/10, proti žalované I. S., zastoupené JUDr. Martinem Krumichem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 427, o zaplacení 435 927,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. -153, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(podle )

1. Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 6. 2022, č. j. -79, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 435 927,98 Kč „se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 412 984,21 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

2. K odvolání žalované Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. -153, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu co do částky 344 999,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 412 984,21 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení zamítl a „ve zbývající části“ jej potvrdil; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů vynaložených státem v odvolacím řízení.

3. Rozsudek odvolacího soudu „v části, ve které odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 90 928 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení“ napadla žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v otázce - dle jejího přesvědčení - dovolacím soudem dosud neřešené, zda subjektivní promlčecí lhůta u práva na vydání bezdůvodného obohacení začíná běžet dnem, kdy byl poskytnut spotřebitelský úvěr.

4. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout, neboť dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

6. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v , oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení ( a 4 ), se dovolací soud zabýval jeho přípustností.

7. Podle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Skutkový stav, z něhož odvolací soud vycházel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá ( a contrario ) je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobkyně poskytla žalované dne 29. 8. 2016 úvěr 850 000 Kč, který z důvodu jeho nesplácení žalovanou zesplatnila. Žalovaná uznala toliko požadavek na vrácení rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru a provedenými úhradami, vůči zbylé části uplatnila námitku promlčení; namítla, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila povinnost posoudit její úvěruschopnost.

9. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že žalobkyně nesplnila povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované, úvěrovou smlouvu proto shledal neplatnou s tím, že „oba účastníci tak mají právo na vrácení toho, co plnili“. V souvislosti s žalovanou uplatněnou námitkou promlčení vyšel z toho, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení je rozhodným okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo je získal, že žalobkyně již při poskytnutí úvěru věděla, že částku poskytuje žalované a též znala okolnosti, jakým způsobem posoudila a ověřila úvěruschopnost žalované; jako profesionál si mohla a měla být vědoma, že smlouva o úvěru může být z uvedeného důvodu neplatná. Promlčecí lhůta počala běžet poskytnutím částky 850 000 Kč dne 29. 8. 2016, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán 30. 11. 2021, tedy po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Protože žalovaná ohledně části nevrácené jistiny (v rozsahu částky 90 928 Kč) dluh v průběhu řízení uznala, začala ve vztahu k této části běžet nová promlčecí lhůta; protože promlčecí lhůta u práva na vydání bezdůvodného obohacení uplynula dne 29. 8. 2019, po tomto datu již žalobkyni nemohl vznikat nárok na úrok z prodlení, požaduje-li jej žalobkyně až od 1. 2. 2020 a vztahovalo-li se uznání dluhu toliko k jistině.

10. Otázka počátku subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy přípustnost dovolání neotevírá.

11. Dovolatelka se mýlí, má-li za to, že otázku počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty doposud dovolací soud neřešil.

12. V rozsudku ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 91/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2020“), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž:

1) Ustanovení , (dále jen „o. z.“), upravuje obecně počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nároků vymahatelných u orgánu veřejné moci. Lhůta počne běžet tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo se měla a mohla dozvědět o všech okolnostech relevantních z pohledu promlčení. Běh subjektivní lhůty není proto nezbytně spojen s vědomostí o rozhodných skutečnostech, ale i se stavem, kdy se o nich oprávněný subjekt dozvědět mohl a měl (zaviněná nevědomost), což vyjadřuje zásadu, že práva patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). Jde o ustanovení obecné, jež se uplatní při výkladu ustanovení, jež upravují počátek běhu promlčecí lhůty ve zvláštních případech, a to jak u nároků podle ( až ), tak i u nároků podle zvláštních předpisů. 2) Okamžik znalosti o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty je určován jak subjektivně (skutečná znalost), tak i objektivně a běh promlčecí lhůty může začít bez skutečné znalosti oprávněného o uvedených okolnostech v případě, že se oprávněný o nich objektivně dozvědět měl a mohl. 3) Předpokládaná vědomost může nastat zároveň s vědomostí skutečnou nebo ji může předcházet a v takovém případě je rozhodný pro počátek běhu promlčecí lhůty ten okamžik, který nastane dříve. 4) Určení, kdy se oprávněný o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty objektivně dozvědět měl a mohl, závisí na okolnostech případu, přičemž je u něj předpokládáno vynaložení obvyklé míry pozornosti, pečlivosti i opatrnosti.

13. Pro stanovení počátku běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 621 o. z.) je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví, resp. měl a mohl dozvědět (srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně R 91/2020) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, přičemž je bez významu, kdy se pohledávka z bezdůvodného obohacení stane splatnou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. ). Touto vědomostí se nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Je-li plněno z neplatné smlouvy, je pro běh subjektivní promlčecí doby rozhodujícím momentem okamžik, kdy oprávněný zjistil takové skutečnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva je neplatná, nehledě na to, zda oplýval takovými právními znalostmi, aby tyto okolnosti správně vyhodnotil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. , a v něm odkazovaná rozhodnutí, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. ).

14. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že promlčecí lhůta počala běžet už poskytnutím částky 850 000 Kč, kdy žalobkyni byly známy okolnosti ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti dlužnice, je jeho závěr v souladu s výše uvedenou judikaturou. Přiměřeně lze rovněž odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. , a ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. .

15. Prosazuje-li dovolatelka, že úvěruschopnost žalované posoudila řádně, pak řešení nastolené otázky (počátku běhu promlčecí lhůty) staví na odlišném skutkovém rámci - procesně neregulérním způsobem. Z obsahu dovolání je zřejmé, že závěrtýkající se nesplnění předsmluvní povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka dovolatelka předmětem dovolacího přezkumu nečiní, neboť k této otázce nevymezila přípustnost dovolání ani dovolací důvod.

16. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

17. K usnesení ze dne 9. 1. 2024, č. j. , jímž Okresní soud v Kolíně připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení Česká spořitelna, a.s., se sídlem v Praze, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, Nejvyšší soud – za situace, kdy návrh byl podán po zahájení dovolacího řízení - nepřihlížel, neboť pro dovolací řízení neplatí ( ) [obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. ].

18. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2024

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu